Srpen 2016

MEETING, BREEFING, BRAINSTORMING

29. srpna 2016 v 22:25 | Felix |  NEMOFIT.CZ
Pondělní porady (meetingy, chcete-li) bývaly až do té dnešní takové, no, ryze provozní. Od půl osmé ráno, do půl deváté, káva, čaj nebo prostě nápoj dle chuti, něco drobného k zakousnutí. Týdenní plán, vyhodnocení minulého týdne atp. Občas nějaká souvislost, nebo pracovní příhoda, ať už k pláči, k vzteku, nebo k smíchu.

Ta dnešní začala úplně stejně. Akorát namísto obvyklých provozních záležitostí, kterými šéf začínal, začal úplně jinak.
Vzal fixu, postavil se před flipch-art a začal popisovat první papír písmeny, slovy (i cizími :@), čárami a obrazci. A pořád se nás na něco ptal. Asi čtvrhodinu nám trvalo, než jsme si na nový "mode" meetingu zvykli.

Pořád jsem si říkal, kam nás tím chce, krucinál, dostat? A ejhle, asi po půlhodině se to už začalo rýsovat, po další snad čtvrhodině to dostalo tvar a po hodině jsme byli už zase plní elánu a už jsme se zase pochechtávali a ufrkli občas nějakou tu lakonickou poznámku na účet některého z kolegů nebo k tématu. :D

No, a představte si, že z toho celého vylezlo následující, řečno jednou větou...
Z firmy "miminka" začíná být pěkně bujný "puberťák" a je potřeba přestylizovat výchovu, aby dostal správné návyky a nebyl moc rozmazlený, ani trucovitý!
Jinými slovy už neděláme jeden jediný výrobek ale plné tři ucelené produktové řady čítající dohromady přes dvacet produktů (v celkem 3 projektech) a jeste (póóómalinku) stavíme e-shop.

Nejsme blbci, děláme to všechno denně, že jo... Ale dostalo to všechno jasnější nastavení směru, vygenerovalo to řešení problému, který třeba už necháváte 3 měsíce vyhnít na stole. Navíc jsem zjistil, že tyhle věci nemusíte provádět jen deprimující formou tabulek a grafů (jak jsem byl zvyklý z minulých pracovních angažmá).

Ušetří se spousta zbytečných otázek, nejasností a nadávání do blbců :D když to vidíte nakreslené a provázané a když Vám šéf nakreslí proč zrovna tohle má prioritu před tímhle a tamto zase před tuhletím, a když hned vedle tohohle vidíte, že protože trh takhle a takhle, zákazník to a to, dodavatel tak a tak, výroba tohle a tamto.

Inu, šéf se chopil managementu, abychom nebyli ztraceni v pokroku!!! Řekl bych, že do Vánoc budeme o další mílový skok dál :)) A asi do nás tím vším a pro to všechno tlačí další a další entuziazmus. ;)

Váš Felix




V ROCE 1..5

22. srpna 2016 v 21:52 | Felix |  AGRONEMO.CZ
Hned ráno, před cestou do práce jsem neudržel zvědavost a v prohlížeči zadal "blog.cz".
Ve spěchu roluju a zastavuju se na místě, které jsem hledal. Po přečtení dvou slov bylo prioritou číslo jedna ta slova nezapomenout, protože mi bylo hned jasné, že vypátrat v té změti bílkovin ukrývajících se v lebce pvrní vzpomínku bude "ouha" náročné.

Zaklapnul jsem PC a bleskurychle ke dveřím od bytu. Za pár desítek sekund jede MHD a u mě na poslední konečné zastávce nejezdí MHD každé 3 minuty... Celý den jsem si na tu důležitost ani na zlomek sekundy nevzpomněl. Až když jsem se k večeru vracel domů, sednul jsem na sedačku zpáteční MHD linky, chvíli utíkal myšlenkami všude možně i nemožně, přečetl jsem si 2 nebo 3 statě ve školících skryptech z práce, zavřel je a zašoupnul do PC-baťohu. A teprve až teď se znovu vyhoupla ty dvě slova.

Zavřel jsem oči a začal se vracet ke vzpomínkám z raného dětství, až jsem byl překvapený, jak velká řada se mi postupně vybavila. Když jsem si byl asi za dvacet minut (soudě podle zastávek) jistý, že víc jich už asi nevydoluju, začal jsem dumat nad jejich chronologií.
Až jsem se od smaženého bramboráku v okénku rychlého občerstvení na třídě Milady Horákové, dostal přes paní Boubínovou z pošty (máminu černovlasou známou), do plísní vonícího sklepa "činžáku" ve velkoměstě (tam jsme měly uskladněné brambory a jablka).
Ze sklepa mě přenesly "exprespohádky" (máma mi je povídala cestou do mateřské školky) do zahrádkářské kolonie. Tam jsem pod starou meruňkou vykopal v kousku země zahrabaný, snad několik desítek let starý flakon. A odtud už přišla snad ta vytoužená nejprvnější vzpomínka.
Byli jsme s mamkou v zahradní chatě sympatického, veselého pána a já jsem dostal v horkém letním dni sklenici úžasně chutnající limonády nebo vody se sirupem. Doteď vidím její barvu a cítím její chuť na jazyku. Velmi zvláštní. Popíjel jsem ji hóóóodně pomalu. Nedokážu říc jak dlouho. Vždycky jsem srknul a hurá. Běhal jsem při tom okolo chaty po zahradě. A jsem si nabeton jistý, že můj brácha v období této vzpomínky kyslík pozemský nedýchal, to až tak za přibližně 9 měsíců. A protože je mladší o 3 roky a 10 měsíců, byly mi tehdy čerstvě 3 roky! ;)

Teď přemýšlím, proč jsem na tak neuvěřitelně dobrodružnou záležitost nemylsel i přes den.
Pche! To se řekne, když na vás na pondělní poradě šéf vyhrkne týdenní plán "papírové" a "lopatové" práce a strčí vám do rukou navíc školící skrypta "Kreativní analýza".
Já vím, já vím, já vím, šéfe. Sezóna končí v říjnu, ale pak máme Vánoční prodeje, potom předjarní přípravy na pěstitelskou sezónu, pak jarní návštěvy zákazníků a nová sklizňová sezóna a ... kolo, kolo mlýnský... :@

Ikdyž musím přiznat, že relax a odpočinek máme dokonce nařízený. Vždycky v krátkém, několikadenním mezitermínovém období. :D
Teda, úlevy teď máme i ve výrobě. S novým přírůstkem. Jmenuje se Adolf Koppitz, je z Olbersdorfu a je to náš nový pomocník. Průmyslová řezačka na naše suroviny. Co by trvalo desítky hodin, je hotové za 2, takže produkce se už klidně může plánovat v tunách :). Díky, šéfe! P.S: Dal jste si trošičku na čas. ;)

Váš Felix



SEX, DROGY A ROCK & ROLL?

15. srpna 2016 v 21:36 | Felix |  AGRONEMO.CZ
Je to asi 12 let, co můj velmi dobrý kamarád, až téměř rodinný příslušník odešel pracovat "daleko", asi 100 km a taky byl pořád v cizině.
Byl mladý, vzdělaný, perspektivní, ambiciózní, talentovaný, pracovitý a trochu pošuk.
Všechny nás tu nechal.
Ani on s námi, ani my s ním jsme se 9 let neviděli.
Všichni jsme si říkali, vykašlal se na nás, zradil nás, ať si jde, někde se fláká, machruje.
Spílali jsme mu, nepřáli jsme mu nic dobrého, nadávali jsme, pomlouvali jsme ho.
Po 9-ti letech už zůstal v Česku, ale pořád někde coural, dělal na nějakých projektech.
Občas přijel do kraje.
Když se ukázal viděli jsme ho vždycky po pár sklenkách, pil sám, společost nevyhledával. A tak jsme mohli pomlouvat dál.

Po dalších 2 letech přestal jezdit "kdovíkam", už jen "okolo komína", ale pořád tak nějak kmital.
Přestože byl "na dostřel", nikdo pořádně nevěděl, čím se vlastně zabývá.
Teď s ním už druhý rok dělám...

A, změnil jsem názor! Teď vím několik věcí jistě, protože s ním dělám takřka denně.

* Má mouchy, samozřejmě.
* Těm jeho pár sklenkám, co je zpravidla pije sám, věnuje za měsíc zlomek času. My ostatní jdem x-krát "posedět", on všechno za chodu a v pohybu; teda pokud se těma sklenkama párkrát do roka zrovna neplánuje aspoň na půl dne úplně vypnout. Zákonnou dovolenou totiž nečerpá, víkendy nesvětí a diář má téměř stále plný od 6:00 do 22:00.
* Někdy prská, jak polní křeček.
* Někdy mu trvá splnit "slib", nebo "závazek", ale nikdy to není z lajdáctví nebo záměrně.
* Spoustu věcí dělá jakousi nadrozměrnou, ohledů plnou oklikou a s oblibou si staví extrémně úzké mantinely.
* Nevymlouvá se.
* Je mu "fuck", co o něm kdo říká, drží se cíle a plánu. Fakta jsou přece fakta.
* Miloval a miluje lidi, se kterými dělal a dělá. A to všechny, nevím, jak to dělá. A trápí se, když se jeho milovaní škorpí nebo když jsou daleko od něj.
* Jeho styl práce připomíná lokomotivu nákladního vlaku jedoucí plnou rychlostí, jakoby na trati nebylo stoupání ani klesání
* Měl a má výsledky.
* Určitě neplatí mínění z prvního odstavce. Viděl jsem bezpočet důkazů. ;)
* A protože "sexu, drogám a rock&rollu" se určitě nevěnoval tak jako já (ale nikomu to neříkejte... :P), tak určitě nechci vést jeho životní styl. :D

A hlavně já se s ním vezu! A taky vím, že to ještě nějaký ten pátek potrvá, ale věřím, vím a jsem si jistý tím, že ve stanici "Na vrcholu" s ním budu sedět v jídelním vozu první třídy a budem blažení. ;)

Váš Felix

P.S. Dodělali jsme sušárnu na tu naši zelenou žahavku, brzy se můžete těšit na další překvápka z naší dílny!!!




ŘEDITEL NÁHOD

8. srpna 2016 v 21:41 | Felix |  QMED NEMO
Jelikož bylo takřka nemožné, abych něco kloudného mohl rukama tvořit (se zlomeninou klíční kosti), rozhodnul jsem se vytáhnout extra tlustý šanon čítající okolo jednoho tisíce stran výstřižků a textů týkajících se chovu a opečovávání včel.

Začaly mi totiž na zahradě bzučet letos na zahradě už na začátku května. To jsem si přivezl jedno včelstvíčko zavřené v bedničce (nikdy jej před tím nedržeje v ruce). Puls se mi zvýšil už jen, když jsem se chystal otevřít kufr auta k vytáhnutí bedničky s bzučalkami. Dobrý, říkám si po pootevření kufru motorového vozidla, deset tisíc žihadel se z bedničky nedostalo :D

Při vytahování bedničky z auta napětí pokračovalo. Byl jsem trochu nesvůj - co když mi vyklouzne bednička z ruky a ouha... Nevyklouzla. Ufff...
OK, přeletěl květen, koncem května jsem si dovezl druhé včelstvíčko, včelstvíčka sílila, včelky se množily, jaro přešlo do léta, rozkvetly lípy, odkvetly lípy a šlus. Až do odkvětu lip šlo všechno úplně samo. Denně jsem nakouknul pod stříšku a do podmetu, co se tam děje, kontroloval, jestli ze včelek nepadají roztoči, vytočil pár sklenic medu a ze dvou včelstev udělal čtyři.

Po odkvětu lip jsme se na světě vezdejším rozloučili s dříve narozeným členem rodiny a já jsem si hned vzápětí spáchal úraz. Po několika dnech v nemocnici jsem hned šel obejít včelky. A co nevidím, to nejsilnější včelstvo se chová podezřele. A babo raď. Jednou rukou ho nerozeberu, abych se mu podíval na zoubek a tak jsem čekal, jak se bude vyvíjet dál. Ostatní budky byly dobře aktivní, ale těmhle včelkám se ne a nechtělo.

Celé 2 týdny jsem listoval mým včelařským šanonem a protože jsem si zcela jasně uvědomil rizika tohoto období kritického pro každého včelaře, rozhodnul jsem se jednat. Domluvil jsem se s mým 16-ti letým bratrancem, jestli by mi nepomohl. Oděl jsem ho do kombinézy a zdálky mu dával pokyny, co má dělat. Přirovnal práci uvnitř úlu k chirurgické operaci. :D
Zjistil jsem, že včelstvo bylo vykradeno jiným včelstvem a to úplně do mrtě, královna neklade vajíčka a že pokud s tím něco neudělám, tak o něj přijdu. Musel jsem se rozhodnout co a jak atd. Teď je to už OK.

No, ale nebýt loučení se se členem rodiny, nebylo by zlomené klíční kosti, nebýt zlomené klíční kosti, nezískal by bratránek zkušenost s rozebíráním včelstva, já bych nesáhnul po šanonu a věnoval bych se sezónním pracem v naší firmě a včely bych nechával na "potom". Nebýt zlomené klíční kosti, nedošlo by k určitým superpozitivním změnám v organizaci u nás a v týmu, agrotechnické práce by možná proběhly předčasně, nerozhodlo by se o realizaci nového projektu tak, jak se rozhodlo A TAK DÁLE A TAK DÁLE.

Takže se mi zdá, že čert s Pánembohem (nebo jiné "myto-teologické postavy nadvesmírného managementu") hrajou nějakou podivnou hru, které nevím, jestli chci rozumět. Jedno vím jistě NÁHODY JISTĚ EXISTUJÍ v teoretických exaktních výpočtech některých matematických disciplín... ;)

Váš Felix



SILNEJ MĚŠEC, SILNEJ

1. srpna 2016 v 20:38 | Felix |  NEMOFIT.CZ
"Už se mi to zobrazuje!", psal mi před pár hodinami bývalý spolužák a "companero de trabajo".
Cítil jsem několik silnějších úderů srdečního svalu a honem, honem jsem ve smartphonu otevřel stránku Nemoshopu (nemoshop.EU). A světe div se, vono to maká!
Ještě ráno se šéfovi novinky NEZOBRAZOVALY "podle plánu" a ani nemusel nic říkat, aby mi docvaklo, že to není "ready"....
Volal jsem tedy hned ajťákovi, pár hodin nám to trvalo, no, ale už to frčí! Šéf jen poslal večer krátkou message "Zobrazeno OK dik". :D

Úsměv od ucha k uchu rozjasnil mou tvář, dílčí projekt, který jsme započali letos v květnu má (další) plody. Ta všeobecně téměř opovrhovaná rostlina nám dělá stále radost. Teda, když pominu ty noci, kdy se Vám po "povinných výpomocech na agroúseku" o té pichlavé zelené bestii i zdá!

Musím přiznat, že máme s touto výrobkovou řadou měsíc zpoždění, ale šéf říkal, že to je akorát, že v srpnu "vychytáme mouchy" a dostaneme první reference. Ten jeho infekční optimizmus mu (ne)závidím. Pravdou je, že mu ty jeho predikce vychází, někdy snad i navzdory okolnostem... :D

Fakt je ten, že ikdyž čajoven není tolik co bývalo, tak tenhle "čaj" je teda echt a ještě před spuštěním sériové výroby, která bude v září, si zákazníci zamlouvají termíny dodávek prvního sériového zboží. ;)

V každém případě ta "biosíla" ve složení výrobku je nepopiratelná a i já, kterému ta zelená pálivka kontaminuje mozkové závity i po pracovní době, jsem připraven užívat horký nálev připravený z tohoto doplňku stravy po celé (pod)zimní období! :) A navíc se mi nějak zdá, nebo spíš cítím, že i ta zlomená klíční kost se mi hojí líp, ikdyž píšu pořád ještě jedním prstem levé ruky :D

Inu, to je ta naše kouzelná (nejen) kopřivová říše, račte vstoupit!

Váš Felix