Červenec 2016

OSTEOSYNTÉZA?

25. července 2016 v 22:15 | Felix |  QMED NEMO
(bloguju) Protože tím

1. Bilancuju svůj předchozí týden. :/
2. Identifikuju chyby, kterých jsem se minulý týden dopustil. :(
3. Přijímám nápravná opatření. :@
4. Kóduju si do hlavy nové nadějné ideje (po tom bilancování). :)
5. Mažu z hlavy vyhnilé ideje z dřívějška (po tom bilancování). :}
6. Stabilizuji svůj sloh a gramatiku. :>
7. Dostávám možnost pročítat jiné blogy, které mě často překvapí, obohatí, navnadí, inspirují, pobaví, přivedou k zamyšlení, stimulují a spoustu dalších věcí. :*
8. Potěšuji svou mužskou ješitnost, když zjistím, že si můj příspěvek vůbec někdo přečetl. :D
9. Mohu říct, jak rád pracuju v supertýmu naší firmy a co je u nás nového. ;)
10. A taky protože mě to neuvěřitelně baví!!!

A celé dva týdny jsem tu kvůli mé trdlovatosti vůbec nemohl být, protože:

"Diagnóza S4200 Fractura clavicullae. Fraktura střední části diafýzy klavikuly s kontrakcí a kaudální dislokací. Pacient kardiopulmonálně dobře kompenzovaný, ASA I.st., schopen plánovaného výkonu v celkové anestezii. Provedena axiální fixace klavikuly, osteosyntéza, postavení fragmentů příznivé."

P.S. Zlámal jsem si hnusně klíční kost při jízdě na kole bez řádně funkčních brzd (lempl jeden) a vrazili mi tam přes celý ramenní kloub kus ocelový trubky, kterej mi budou ještě vytahovat, a zdrátovali to, abych s tím nemoh ani hnout... Ale musím říct, všechna jim čest! :D

No, a tak píšu aspoň jedním prstem levé ruky a jelikož něco takového (ťukání do klávesvice...) dělám po dvou týdnech, tak jsem z toho celej nějakej uondajen. Šéf má samozřejmě (navíc teď v sezóně) obrovskou radost... :P


Váš Felix





LOVE ME TOO!

4. července 2016 v 22:52 | Felix |  NEMOFIT.CZ
"Chovej se s-l-u-š-n-ě!" Slýchává člověk od malička od prarodičů, rodičů a jiných příbuzných. Kromě toho to slyší nejen na svou adresu, ale i na adresu ostatních svých vrstevníků... A později si začne člověk všímat, jak se všichni "chovají strašně slušně" a mimo dosah očí druhého mu skoro nemůžou přijít na jméno.

A víte co? V mé profesi se setkávám s lidmi denně a denně už od střední školy. A to pomíjím fakt, že jsme s rodiči neustále někde brouzdali za více či méně příbuznými, přáteli a známými od útlého věku.
Potom projedete pár velkých měst, navštívíte pár velkých i malých zemí vzdálených od sebe pár tisíckovek kliometrů, pak pracujete ve velkoměstě, posléze zase na venkově, později v malém městě. Jednáte s primátory, s ministry, s řediteli a majiteli velkých podniků, s vysoce postavenými vedoucími úřadů, s odbornými institucemi a vědeckými pracovišti, ale také pracujete s operátory ve výrobě, řidiči vysokozdvižných vozíků, zahradníky, brusiči, údržbáři, pomocným zdravotním personálem, skladníky, obchodními zástupci, šoféry. A i s lidmi dlouhodobě nezaměstnanými, nemocnými. Máte tu čest s dětmi, puberťáky, brigádníky, dospělými lidmi v produktivním věku ale i s lidmi v penzi nebo na sklonku živontí pouti.

A jak tak léta běží, začnte si uvědomovat, že ta věta, co Vám vtloukali do hlavy (Chovej se slušně!) nemusí být jen dogma nebo společenská povinnost. Protože zjistíte, že Vaše vlastní manýry a zlozvyky se pramálo liší od těch manýr a zlozvyků jiných lidských bytostí napříč celou pospolitostí lidskou.
A jak se tak dostáváte hlouběji a hlouběji v občasných myšlenkách k tomu pokynu "Chovej se slušně!" a prodíráte se pokaždé novou vrstvou vjemů v mozku uložených, dostává ten pokyn naprosto nový rozměr.
Zjistíte, že se vůbec nemusíte "CHOVAT" slušně, že úplně stačí, když "JSTE" k bytostem, které vás denně obklopují úplně stejní, přirození, jako k sobě.

Už pradávno jsem se zamyslel nad jedním experimentem a musel jsem se od plic zasmát, když jsem to sám zkusil :D

Tak si představte, jakou diagnózu by Vám psychiatr stanovil, kdybyste měli v chodbě pověšená 2 zrcadla, aby na sebe ta zrcadla "neviděla".
Tak a teď kamera na zrcadlo 1 a druhá kamera na zrcadlo 2...
Jdu k prvnímu zrcadlu. Široký úsměv řka: "Ahóój, rád tě vidím, jak je..."
Po rozloučení s prvním zrcadlem se odebírám k druhému a povídám s potměšilým obličejem a gesty: "To je ale pošuk, furt je vysmátej jak lečo."
A prohodil jsem takhle ještě pár vět s různou mimikou a gestikulací do jednoho a do druhého zrcadla.
Tak a teď si pouštím ta dvě videa natočená na 2 zrcadlech a zjišťuji, že do Gluma z Pána prstenů nemám moc daleko...

A protože jsem již dááávno bytostně přesvědčen o tom, že všichni jsme si rovni (každý v něčem vyniká a v něčem zaostává), nepotřebuji se tudíž zásobovat ani žádnými falešnými úsměvy ani slovy ani ničím jiným, protože vše co protistraně sdělím nebo s ní sdílím vychází z těch "nejupřímnějších hlubin empatického sektoru duše" ;)

No, řekněte, jak jinak bych mohl na příklad u nás ve firmě chtít dostat nejrpofesionálnější možnou zpětnou vazbu od kolegů, nebo od šéfa? Šlo by to snad jinak? No, šlo?
Já, když mám na starosti všemožné designové úpravy, inovace, zkoušky, testy, komunikaci se zákazníky atd, tak přece potřebuju vědět co dělám blbě, ale taky co dělám dobře! Bez překážek typu sympatie a nesympatie, bez podlézání, bez agresivity, bez apatie.
Vezměte si, jak těžko to jde byť jen mezi párem lidí. Natož jak to může jít v celé firmě? :D
Ale u nás máme supr lidi a ikdyž si TAKY lezem někdy na nervy nebo se poškorpíme, za chvilku je po bouři a už se zas plácáme po ramenou a díváme se na sebe veselýma očima.

Jak jinak bychom mohli vyrábět něco pro lidi??? No, ne?

Váš Felix

P.S. Nebo, že by to bylo, ksakru, tím kopřivovým čajem???