Červen 2016

10 DEKA SEMTELE

27. června 2016 v 23:47 | Felix |  NEMOSHOP.EU
Vzpomněl jsem si na jednu osobní příhodu z mladých školních let. Strýc, velký šprýmař, povídá jednou svému malému, naivnímu synovci (ehm, mně): "Na, tady máš 30 korun, běž k řezníkovi a kup deset deka semtele." Nadšený a důvěřivý synovec nepřemýšleje co to "semtele" vůbec je, s radostí utíkal do kamenného obchodu, v tom období ještě tolik elektronických nebylo, a pídil se po výše uvedeném zboží.

Inu, počkal jsem až na mě přišla řada. Požádal jsem řezníka o deset deka "semtele". Řezník, chlap jako hora, vidím ho dodnes, se opřel svýma obrovskýma rukama o pult, za mnou stála ještě jedna paní. Podíval se na mě zkoumavým pohledem. Paní se začala chichotat, ale řezníka můj požadavek evidentně nepobavil. Povídá, chceš to vcelku, nebo nakrájet? Povídám, že asi nakrájet (jak jinak to asi dám na chleba). Řezník zbrunátněl řka ostrým hlasem, že si z něho nemám tropit žerty, že na takové blbosti nemá čas. A nemusel mě ani z krámku vyhazovat, vycouval jsem sám.

Byl jsem z toho trochu paf a vrátil jsem se ke strýci s nepořízenou. Strýc se nejdřív tvářil nazlobeně, ale pak před tetou a před rodiči neudržel jízlivý smích, jak ho to pobavilo. Mě ale pořád do smíchu nebylo a tázavě a trochu uraženě, vykuleně a naštvaně jsem klouzal pohledem z jednoho rodinného příslušníka na druhého.

O několik okamžiků později mi docvaklo, že "semtele" asi nebude druh uzeniny, ale že mě strýc utáhl na vařené nudli. Za dobu, než jsem vyrostl jsem sice už "semtele" nikdy nekupoval, ale ještě mnohokrát jsem se při nákupu i prodeji různých obchodních artiklů spálil. A až časem mi došlo, že každou takovou zkušeností si vlastně nakupuji kousky mozku.

Jen pevně věřím, že už jeho značnou část vlastním a že "semtele" budu nakupovat méně a méně často. V každém případě nákup a prodej jdou ruku v ruce a nám se daří náš e-shop doplňovat, aniž by se nám v sortimentu "semtele" vyskytovalo. Samozřejmě k dokonalosti chybí pořádný kus cesty a jsem rád, že zákazníci jsou s naším sortimentem a výrobky spokojeni a ikdyž "semtele" v nabídce nemáme, umíme zákazníkovi nabídnout namísto něho pár jiných věcí, ze kterých může mít radost, užitek nebo obojí.

Váš Felix



WORK MAKES FREE!

20. června 2016 v 21:53 | Felix |  NEMOSHOP.EU
Bývalo napsáno "Arbeit macht frei!" (práce osvobozuje) na branách koncentračních táborů. Nově by se to dalo říct i anglicky "Work makes free!"

Vím samozřejmě prd, jaké to tam bylo, ale něco mám i v mých mladých letech za sebou a taky si pamatuju, že staří Římané říkali prý něco podobného "Labor omnia vincit." (prací vše zmůžeš). A ono by se těch hesel, jistě i v době nedávné, našlo dost a dosti. No, ale taky se říká, že z práce chcípou koně. Osobně jsem o jednom četl ve Farmě zvířat od Georga Orwela.
Ze základní školy si pamatuju, že práci člověk koná tehdy, když působí silou po dráze atd.

Z některých mých brigád si pamatuju, že práci člově koná tehdy, když vedoucí neřve.
Z jiných brigád si pamatuju, že člověk koná práci tehdy, když našinec nekoná nic jiného a jinak, než dělal jeho zaměstnavatel posledních "300 let" pořád stejně...
A ještě z jiných brigád si vzpomínám, že práce byla chápána jako výkon pokynů bez očekávání zapojení vlastní hlavy. Němečtí sousedi pro to mají krásný název - Fachidiot.

No, ty brigády mám, zaplaťpámbu, za sebou.
Ne, že bych teď snad vykonával menší objem práce. To ani náhodou, ale pracuju ve firmě, kde pracuju docela rád a už nějaký ten pátek, ikdyž všichni šéfové jsou někdy na zabití a z jejich pohledu zaměstnanci asi taky. :D

Co mě ale pohání (a myslím, že nejen mě) je fungování naší firmy. Pamatujete tu písničku z Pekařova císaře? Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc? Tak u nás to platí a za celou dobu, co tu pracuju, tak u nás ještě neskončil žádný náš spolupracovník nebo partner.

Neříkám, že nejsou průšvihy, ty jsou všude a vždycky, stejně tak se někdy povytáhnou šavle, ale protože všichni každý den děláme na našich projektech a denně je posunujeme kupředu, tak zákazníci s námi zůstávají a přibývají a kolektiv drží basu.

Nejzáhadnější na tom celém je, že čím méně se nám zdá, že děláme, tím více je hotové práce. V takových chvílích si vybavuji divadelní představení Děvčátko Momo a ztracený čas (Michael Ende), kdy želva Kasiopeja říkávala, že "Pomaleji je rychleji." No, jo, ale v mém mladém věku chci všechno a hned! A kupodivu, začalo se mi toho dostávat. Teda, možná se vlastně změnila struktura obsahu slov VŠECHNO a HNED...

Ale určitě měsíc po měsíci se cítím svobodnější a svobodnější a to je pro mě extrémně významnou satisfakcí! Brzy dobudujeme náš NEMOSHOP-FRIENDSHOP :)

V každém případě, tedy alespoň pro mě, je význam slova práce tím kouzelným a jedním z nejplatnějších manuálů pro život. Všechno ostatní přichází samo ;)

Váš Felix



A POŘÁDNÝM KLADIVEM

13. června 2016 v 23:03 | Felix |  AGRONEMO.CZ
V minulém článku o dětech noci jsem se pokoušel vytvořit obraz popracovních mimoúsekových brigád u nás ve firmě. A když jsem zahlédl nové téma, musel jsem se od plic zasmát.

Předešlá brigáda (viz minulý článek; pro nezasvěcené čištění desítek metráků kompostu v oddělení vývoje) byla příslovečnou procházkou růžovým sadem, tedy pokud odmyslím ty trny, které ovšem na všech růžích rostou.

To tentokrát nám šéf láskyplně zařídil pracovní exkurz na úseku agro. A to, pěkně prosím, celému pracovnímu týmu, se slovy, že kancelář do úterý počká. Jinými slovy, čteno mezi řádky, od čtvrtku do pondělí sklizeň surovin pro výrobu z pokusných polí.

Matně si vzpomínám, jak si tetky povídávali o chmelových a bramborových brigádách kterých se účastnily před X desítkami let. Nemám ponětí, co je chmelová nebo bramborová brigáda, cukrová řepa už se taky ručně neokopává. A náš šéf snad ustrnul ve feudalizmu, říkám si sám pro sebe. Ach, jo.

Přestože jsme byli všichni kompletně a totálně odvaření po těch několika dnech plahočení se v našich kopřivových porostech, musím být objektivní a uznat, že se od loňska udělal obrovský kus práce a že tato sklizeň posunula celou firmu opět o další level výš, protože můžeme hrdě říci, že na poli naší specializované agrodivize jsme absolutní jedničky. A troufám si říct, že i ve světovém měřítku!!! Výsledky jsou vynikající, potvrzují teoretické výpočty a kvalita sklizně předčila očekávání. Celá sklizeň je, dá se říci, prodaná až do sklizně příští, takže ÚSPĚÉÉÉÉCH!

Nicméně, abych to nezablekotal, po těch desítkách metráků kompostu byla ta nařízená sklizeň přímo bestiálním útokem na naše energetické zásoby a pro mě osobně - posledním hřebíkem do rakve, protože dneska jsem skoro nemohl vstát a svaly na kostře snad visely jen ze zvyku. A jít do práce? To teda fakt ne. Ale šéf nám dal prozřetelně dneska za dobře odvedenou práci volno. :)

Váš Felix



NOCI OD NOCI DO NOCI

7. června 2016 v 0:02 | Felix |  AGRONEMO.CZ
Zapadlo slunce a okolo krovů začali poletovat netopýři.

Potřeboval bych extrahovat aspoň dvě kapky z jejich noční energie. Ráno bych se zase potřeboval napít skřivánčí síly.

Šéf pro nás vymyslel program. Ten spočívá v tom, že vyžaduje, aby z každého oddělení aspoň jedenkrát v měsíci pracoval zaměstnanec na oddělení jiném. No, ale jako přesčas, po řádné pracovní době. Ach, jo.

Minulý týden padnul los na mě. Obyčejně se starám o propagaci, grafický design, zprávy, novinky atd. A pro inspiraci se mám prý odpoledne dostavit na úsek vývoje, Fred tam pro mě prý nachystá nějakou oddechovku, aby si mé oči odpočinuly od monitoru a abych prý z věčného klikání myší nedostal hned v mladém věku zánět karpálních tunelů, nebo co.

Tak jsem tedy se smíšenými pocity v 5 odpoledne dorazil na úsek vývoje. Říkal jsem si, budu místo do monitoru čučet do baněk a místo klikání myší budu psát čísla do tabulek. Ale divné bylo už to, že mě měl očekávat Fred, při čemž vývoj má u nás na starosti Ala. Čekalo na mě překvapení, kolega Fred mi připravil hromadu suroviny. Asi 3 tuny kompostu k vytřídění. Vyvíjí se nový produkt a protože se zabýváme (kromě jiného) vývojem a výrobou produktů pro pěstování parapetových a balkónových rostlin, mohlo mě napadnout, že to nebude jen tak.

Po chvilce čekání přikvačil i Fred, dal mi montérky, prosívačku a lopatu a postavil mě před třítunovou hromadu zralého kompostu. Se slovy, že musí ještě do porostu kvůli sklizni našich bylin mě nechal na pospas hromadě černé hmoty. Že prý nemusím spěchat, když to mám jako ten odlehčený přesčas.

Nespěchal jsem tedy, ale o flákání nemohla být řeč, protože jsem to chtěl mít co nejrychleji zkrku a mazat domů na Steam zahrát si ještě pár kol TF. Taková hromádka musí být za hodinu hotová, říkám si. Freda už jsem neviděl...

Jóóó, to tak šišku borovou. Tvrdnul jsem u toho ještě asi hodinu po setmění, po příchodu domů jsem na Steam neměl ani pomyšlení, po sprše jsem do sebe naházel něco na zub a padnul jak mrtvola do peřin. Ráno mě bolelo celé tělo. :D

Inu, to jsou ty šéfovy ozdravné pobyty na jiném oddělení. Když jsem začal přehazovat posledních několik set kilo, už bylo tma a okolo krovů začali létat netopýři.

Kdykoliv někde probíhala tématická diskuse na téma mýtických bytostí, vždycky jsem při tom myslel na upíry. Tolik síly, věčný život (pokud nepřijde po rozednění Lincoln...), ta obratnost, létání, lezení po zdech a spousta dalších výhod z toho plynoucích. Určitě by se dali produktivně a efektivně využít na nočních směnách!

Sice i mě se někdy stane, že jdu spát až ráno a vstávám k večeru (hahaha), ale hlad po lidské krvi se ve mě zatím neprobudil. Jisté je, že děti noci určitě mohou zažít poněkud odlišná dobrodružství, než denní tvorové, ale tak či tak, já bych spíš potřeboval být dítětem slunce i luny. Měl bych víc času a energie na všechno, na všechno.

Takže budu dál střídat ty pracovní a nepracovní biorytmy a uvidíme, třeba někdy v noci nějakého toho originálního krvepijce potkám a třeba budu moct na vlastní kůži porovnat, jestli je výhodnější pracovat ve dne, nebo v noci. Ikdyž, záležet bude asi i na ročním období, jestli je noc dlouhá nebo krátká. Vychází mi, ať přemýšlím, jak přemýšlím, že stejně bude asi zapotřebí hybridizace. ;)

Felix