Květen 2016

NA OSTŘÍ NOŽE = O.K.

30. května 2016 v 22:23 | Felix |  NEMOSHOP.EU
Na stole několik (docela dost) rozškatulkovaných poznámek napsaných na řezaných kouscích papíru, na post-itech i na A4 kancelářských papírech. Hromada náčrtů, výpočtů, kalkulací, schémat, tabulek, značek, obrázků a telefonních čísel, webových stránek nebo e-mailových adres. Některé nevyřízené, některé k "vyhnití", některé "v procesu".

K tomu plná nástěnka příležitostí kulturního, společenského, sportovního a duchovního vyžítí. Ověnčeno několika výstřižky z časopisů.

Na zahradě kopa mladých ovocných stromků, mladý kůň ve výchově k tahání dřeva v lese, včely v nové úlové technologii, pokusný skleník.

V jedné "garáži" fermentační nádrže k výrobě Hnojítka Nemo Bez solí, v dalším "přístřešku" technologické zrání základní suroviny pro výrobu Hnojítka Nemo Cowpoo a v jiné "cimře" zase míchání, plnění, balení, expedice.

Kousek za obcí a v sousední obci dohromady nemalé pěstební plochy pro speciální rostliny. Zrovna máme první fázi sklizně a nejsme ani zdaleka u konce.

Odpovídám za týmovou práci, pendluju mezi tím a oním. Někdy jsem extrémně nervózní, až agresívní, když se stává některá povinnost významně urgentní. Zpravidla to bývá kvůli různým zpožděním, která ale nenabíráme vlastním šlendriánem. To pomine, vše se dožene. Naopak mě to nutí pracovat vysoce efektivně a někdy naopak získáváme náskok. Mám supertým, ikdyž vím, že by mě někdy kluci a holky za ty moje manýry zastřelili na místě (já je taky).

Chybí mi jen malililinko, abych přesně toto mohl nazývat spokojeným životem. Co přesně, to si nechám pro sebe :P Ikdyž si de facto uvědomuji, že k tomu "spokojenému životu" musí vždycky malililinko chybět, protože by se přece jinak ta touha po tom opěvovaném, (dokonale) spokojeném životě vytratila. No, ne? ;)

Felix




KALBE A 30 TISÍC ŽIHADEL

23. května 2016 v 22:41 | Felix |  NEMOFIT.CZ
S farmářským rotweilerem jménem Bak není žádná nuda! To rozhodně ne. Denně pečlivě sleduje, co se na "jeho" dvoře děje.

Na jeho pomyslné soupise "Seznam věcí, které mám dnes udělat" nikdy nechybí:

- ochutnat čerstvé telecí hovínko,
- sledovat kohouta na hnojišti a sežrat dřív než on, to co najde, hned jakmile to najde,
- stihnout sežrat co nejvíce králičích bobků, než stihne farmářka zavřít při poklízení dvířka,
- pořádně štěkat při vyvádění koní na pastvu a potahat je za žíně na ohonu,
- čerstvou močí "označkovat" všechno, co je na dvoře moje (takže všechno),
- ukrást a sežrat aspoň jednu mrkev a suchý rohlík pro králíky,
- stihnout zhltnout aspoň hrst šrotu připraveného pro kravku, než jí to všecko dají,
- ochutnat seno z toho nově přivezeného balíku, než ho všecko zkrmí přežvýkavcům,
- osázet nádvoří farmy několika hezkými hromádkami směsi všeho, co jsem předtím sežral.

Získal tedy ode mě přezdívku "KALBE", to je německy tele. Přezdívka odpovídá jeho velikosti a rozumové kapacitě. A začal na tu přezdívku i slyšet. Někdy bych o něj přerazil násadu od krumpáče, někdy bych ale z jeho vylomenin puknul smíchy. V každém případě je to zasloužený příslušník farmy a bez něj by to nebylo ono.

Kalbe taky sleduje, co se na "jeho" farmě děje. Nechybí u žádné novinky, kterou si buď musí označkovat, nebo aspoň očuchat, pokud existuje pro značkování nějaká překážka. Například Kalbe ví, že já se zaťatou pěstí a dobře směrovanou ránou a on s jeho zuby a stiskem jsme soupeři relativně vyrovnaní. Oba jsme měli tu čest soupeřovu reakci zakusit. Nebylo vítězů ani poražených. Občas jeden na druhého zavrčíme, aby bylo jasno..., ale jinak jsme O.K.

Kalbe už taky zažil velmi nemilou zkušenost s elektrickým ohradníkem. Náhodou strčil do smyčky, kterou procházel proud, celou svojí uslintanou hubu. Ajajaj, to bylo naříkání! :D

A poslední nemilostná avantýra ho potakala nedávno, když jsem usazoval oddělek včel. Samozřejmě, Kalbe u toho nesměl chybět. Bylo to večer, přišel k úlu zepředu, včely už nelétaly.

Výměna pohledů. Jeho pohled na mě, "Co to je?" a můj pohled na něj, "To bych ti neradil!" Pro tu chvíli mu to stačilo, úl očichal a elegantně odkráčel.

Druhý den jsem byl pryč.

Třetí den jsem přišel, předpokládal jsem, že úl bude "označkovaný". Ale nebyl. A Kalbe ani nedotíral, když jsem včely kontroloval. Bylo mi to trošičku podivné, ale ve shonu všedního dne jsem této minipodivnosti nevěnoval pozornost a ta se rozplynula. Ale když ani po týdnu se okolo úlu neochomítal, nedalo mi to a zavolal jsem ho "k asistenci". A ejhle, jeho zvědavost nebyla tak silná, jako obvykle a k úlu se přibližoval opatrně, zezadu, nikoliv zepředu. Říkal jsem si, v tom je nějaký háček. A byl.

On totiž, ta potvora černá, jak mi bylo sděleno kolegou se okolo úlu ochomítal hned druhý den ráno za bůhvíjakým účelem. Přišel, očichal česno (vchod do úlu) a jak se nešikovně obracel svým ctěným pozadím s tupýrovaným ocasem a jak s ním zavrtěl, zašťoural jím přímo na kraji úlu a bleskurychlá reakce úlových strážkyň mu projevila patřičnou "zpětnou vazbu". Počítám, že víc než 30 jich neschytal, ale při představě, že v úlu jich v ten moment bylo asi tak 30 tisíc...

Poté se u úlu týden neukázal a když se odvážil (po mém pozvání), tak šel za mnou, opatrně, zezadu. Prdelka ho asi pěkně štípala, podobně, jako ta uslintaná huba v jeho předchozím dobrodružství s elektrickým ohradníkem.

Jo, tak si říkám, jaké minulé životy se musely poskládat v řadě za sebou, aby se vešly do dušičky Kalbeho se vší jeho omezenou rozumovou kapacitou, ale zároveň se vší jeho urputnou službou na farmě v rámci jeho dovedností, s jeho zvědavostí a s jeho multižravostí. Jsem si téměř na 100% jistý, že příště z něj bude masožravá rostlina.

Hezký týden :)

Felix



NENÍ NA WEBU = NEEXISTUJE???

16. května 2016 v 22:39 | Felix |  NEMOSHOP.EU
V jednom z dílů Hvězdných válek, ve kterém hledal mistr Obivan Kenobi planetu klonovačů mu bylo v nějaké "centrální knihovně" sděleno, že planeta, kterou hledá v jejich databázi není. A když měl mistr Kenobi pochyby, tak paní, která knihovnu obsluhovala mu sdělila, že když něco u nich v databázi není, tak to prostě neexistuje. Analogie? Zdá se, že zřejmě ano. Scénáristův záměr? Těžko říct.

V každém případě jsem před několika dny zjistitl, že se může stát, že pokud zadám do internetového vyhledávače "něco" o čem vím, že na konkrétním místě na internetu "stoprocentně JE", vyhledávač mi může sdělit, že to nemhl najít. Takže to neexistuje??? A to, pěkně prosím, třeba i v případě funkční domény. Jsou snad internetoví roboti programováni skutečně jen pro vyhledávaní placených linků? Čistá největší pravděpodobnost shody v tom určitě nebude.

Samozřejmě, že záleží, jak našinec položí kýžený dotaz do vyhledávacího pole, že ano... Někdy naopak dostanete takřka nekonečné množství informací, při čemž se mohou dvě informace (např. na 1 stránce vyhledaných linků a na 11.stránce) tak neuvěřitelně lišit, že nás to v úvahách dostává opět k těm placeným linkům. Tudíž lze skoro říci, že nikoliv co je na internetu, musí být pravda, ale že to, co je na první straně výčtu vyhledaných odkazů je pravda. Při čemž, nepouštějme se do pitvy významu slova pravda. :)

Jelikož využívám internet k práci takřka denně, sklouzávám k úvaze, že doba na placené reklamě stojícího vyhledávání bude překonána a já se toho ještě stihnu i dožít. Ne, určitě nemám nic proti propagaci produktů lidského úsilí a intelektu v tak vynikajícím médiu, jakým internet bezesporu je. Ne, ani mě nevede nic k omezování, regulacím nebo cenzurám. Bůh chraň.

Jen věřím, že se brzy objeví projekt, který bude umět elegantně spojit v internetu obsažená (neplacená) fakta a data s potřebou propagace zboží a služeb. A navíc, že tento systém se bude snažit subjektu, který bude "něco" hledat, pomoct ze všech sil svého řetězce jedniček a nul.

Už se na to těším, pokud víte o něčem obdobném, co se klube, sem s tím!

Felix


NEUVĚŘITELNÉ, V CO NENÍ DŮVOD NEVĚŘIT

9. května 2016 v 22:16 | Felix
Hluboko v paměti mi utkvělo několik veršů, které jsem před mnoha lety četl na nějakém blogu:

"...ikdyž na sny vzpomínáme ztěží,
ikdyž zdá se nám, že nejsou víly,
přesto zjevují se těm, co věří
a v jejich očích stále žijí..."

A i přes věk, který mi každý rok přibývá Smějící se , se mi ještě stále za zavřenými víčky míhají střípky všeho neuvěřitelného v co není důvod nevěřit. A tak nemám problém udělat si faktický výlet třeban na Oranžový ostrov za Ashem s pokébaly v kapse, bez pocitu bláznovství se držím okolo krku dinosaura Aladara, který mě nese skrz pustinu do dinosauřího ráje, užívám si moment, kdy si po zavěšení Orinu na krk mohu poškrábat Falkona za uchem.

A protože světy za zavřenými očními víčky a před víčky otevřenými jsou jaksi rozděleny nějakou zatraceně těžce schůdnou clonou propojuji je vírou. Věřím, že vše co se mi úspěšně a někdy neúspěšně daří vyvádět, provádět a prostě dělat ve světě před otevřenými víčky mi bude na sklonku dne velmi prospěšné ve světě za zavřenými víčky.

A vše se denně potvrzuje. Do (nejen nočních) snů se mi pletou všední počitky a do denní práce mi vstupují inspirace světa zpoza zavřených očních víček. Skvělým způsobem se kombinují nebo doplňují!

A tak se i výsledky mé práce a práce celého našeho týmu každý den posouvá dopředu, umíme Vám nabídnou v různých ohledech lepší a lepší výrobky, lepší a lepší služby, lepší a lepší inspirace, informace a inovace, lepší a lepší výsledky, lepší a lepší přístup, lepší a lepší cokoliv dalšího, co může být spojnicí mezi námi a vámi. Věříme, že tato spojnice se bude moct hrdě nazývat HNOJÍTKO NEMO.

A jelikož i vy samotní, v tento okamžik naši čtenáři, jste na malý okamžik přispěli svým časem, zvědavostí nebo zájmem k upevnění naší víry v naše činění, navštivte náš web, pište, těšíme se na vaše náměty! Mrkající

Felix



NESSEL, NETTLE, ORTIGA, КРАПИВА, URTICA, KOPŘIVA

2. května 2016 v 21:16 | Felix
Tento všední plevel. Mám ho všude.

Na zahrádce, ve skleníku, na mezi mojí louky, pod remízkem, kde mi roste divoká pažitka, dokonce i na parapetu mého kuchyňského okna!
A to nemluvím o tom, že na pracovišti to mám na nástěnkách, ve skladu, na stole, v souborech, na desktopu, ve skříňce kuchyňského koutu, na zdi, za oknem, pod oknem, v krabici na regálu, v kufru auta i v kontejneru na odpad.

Věřili byste tomu??? Na všech těch místech na mě vykukuje KOPŘIVA, stala se skutečně světem, který mě (a chudáky mé kolgy rovněž) obklopuje. V mnohých podobách od čerstvé, přes semínka, extrakt, sušenou, v květináči, lisovanou v herbáři, malovanou na plátně, animovanou na desktopu, drcenou v polévce až po "odluhovanou" v odpadkovém koši. JE VŠUDE A JE JÍ HODNĚ :@

Ale na první pohled si toho nikdo nevšimne, protože ona, kopřiva, je obklopena jiným světem, světem pracovního ruchu, kuchyňské zábavy, volnočasového relaxu a hobby aktivit. A tak, přestože je absolutním srdcem chodu (snad všech, hahaha) "procesů" našeho pracovního, mezipracovního i popracovního činění, není vůbec patrná. Je hybnou součástí, ale zůstává jakoby skrytá. Schovaná za naší prací, jakoby by byla zranitelná, ikdyž je pozuby ozbrojená svými trichomy se štiplavou kyselinou mravenčí!

Nu, když tu tak sedím nad úkolem od mého "šéfredaktora", přemýšlím nad tím, jak se vlastně obklopujeme vzájemně a jak je nám to ku prospěchu.

Začalo to jedním trsem kopřiv na mezi. Stali se z nás přátelé, kteří si pomáhají a jeden druhého určitě inspirují. Naše malá/velká kopřiva má v nás velké zastánce a my v ní velkou oporu naší práce. Máme se rádi a těšíme se, co dalšího se k nám ještě přidá. Už teď toho rozhodně není málo. My z toho, konec konců máme radost, protože můžeme tu radost sdílet s Vámi a se spokojenými zákazníky. :)

Váš Felix