FEJETON - DEVIANTOVA BAZALKA

13. března 2016 v 19:45

Vytahuji z pánvičky poslední krůtí řízek v trojobalu, ukládám k jeho bratříčkům do termokastrůlku postaveného na vedlejší (vypnuté) plynové ploténce. Máslovým nožem ukrajuji lístek farmářského másla a pokládám něžně na zlatavou kůrku ze strouhanky z francouzských baget s přimísenou "mišutkou" a přiklápím skleněnou pokličkou. Několik sekund si vychutnávám, jak se másílko na řízečku rozpouští. V očích Ivana Petroviče Pavlova bych byl v tuto chvíli ztělesněným důkazem fungování podmíněného reflexu, neboť sliny se mi proudem seběhly jako německé doze.

Ve vodě klokotající brambory, vybrané ty nejmenší (tj. nejchutnější, sic pro přípravu nejpracnější), jsou už už ke stažení z ohně. Sahám rychle po lněných utěrkách a přes poodkrytou pokličku cedím bramborový obsah a odkládám hrnec na podložku. A náhle začínám vnímat rychle se probouzející pudy kata. Jdu si pro ni. S gustem Hanibala Lectera a s odhodláním Fidela Castra.

Na okenním parametu bytu, přímo naproti kuchyňské lince, zatím pokojně a spokojeně kouká na sněhem zasypávanou krajinu moje Miss Bazalka. Už je jí rok. Je dospělá a zralá k zamilování. A já jí teď, to vím s absolutní jistotou, uříznu kousek z jejího svěžího, mladého, ladného, voňavého, hebkého tělíčka.

Téměř vyšinutě se šklebím, popadám ráno naostřené nůžky a dvěma velkými kroky vmžiku stojím u mé milované Miss Bazalky. Zrovna jí nať opětovně nakvétá svými něžňoučkými bílými kvítečky. Právě ty jsou snad i tou nejlabužničtější esencí chutě a vůně Bazalčiny jemné natě. Výraz mého obličeje se mění v lehký výraz devianta. Všemi pěti prsty mé levé ruky se klouzavými doteky šplhám po Bazalčině těle, od stonku až ke korunním lístečkům jejích nejmladších kvítků. Už se blížím k svému cíli. Nespěchám, vychutnávám si sametové Bazalčiny lístečky, přibližuji se svým obličejem co nejtěsněji a nasávám její olympskou vůni a tisknu se k ní rty a tvářemi. Rozkošnicky přivírám oční víčka. Už jsem si vybral.

Odtáhnu od mé oběti tvář, chňapnu po 3 kvetoucích vrcholech. Šmik! Šmik! Šmik! A čop, čop, čop, čop, čop! Hezky najemňoučko a šup s nasekanými vrcholky do čerstvě uvařených, ještě horkých brambůrků, lehce promíchat a přiklopit pokličkou, aby voňavé kouzlo prolnulo chutnými bramborovými hlízami.

Po naservírované dobrotě se jen zaprášilo, ale ten vjem se vryl do paměti a chce se ho prožívat zas a znova. A já, stále ještě smyslně, upírám zrak na mou Miss Bazalku. Myslí prosvítají záblesky výčitek z jejího mučení. Necítí se snad jako mýtický Prometheus, kterému denně orel trhal za živa z těla játra? Zaháním však sobecky tyto výčitky, přebíjí je slastné uspokojení z jejího těla. Nakonec konejším sám sebe vědomím, že jí přece pravidelně dopřávám Hnojítko NEMO a ona mi snad odpustí, protože jí naroste spousta nových výhonků.

Felix


www.nemoproducts.com
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 14. března 2016 v 8:16 | Reagovat

No, dostala jsem chuť... :D

2 dreams-young-girl dreams-young-girl | Web | 28. března 2016 v 15:56 | Reagovat

Závěr? Musím si co nejdříve udělat řízky, ale musím říci, že miss bazalky mi bylo trochu líto :/.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama