Březen 2016

GLOSA: "SMRDÍTKO"

30. března 2016 v 19:49 | Felix
Byl jsem na návštěvě u kamaráda. Samozřejmě kromě lahvinky něčeho dobrého pro pozdně odpolední posezení v prosklené zimní zahradě mezi rostlinkami jsem s sebou vzal i 2 láhve Hnojítka Nemo Bez solí. Už je pro své parapetové miláčky používá několikátou sezónu a rád a s potěšením.

Ale vyjukal jsem se, když jeho malý syn, kterého jsem zase už rok neviděl, blekotá už ostošest a vyhrknul ze sebe:
"Jééé, strejda ti přivezl SMRDÍTKO"!
Zrovna jsem usrkával ze sklenky a div, jsem se nezakuckal. Kamarád synka okřiknul, ale já jsem se po strastiplném polknutí (s ústy plnými nápoje se špatně směje) nepředstíraně zasmál. Ta miloučká a nevinnou dětskou duší dodaná přezdívka našeho hrdého produktu mě prostě nepopsatelně rozveselila. Slíbil jsem prckovi, že má u mě schované lízátko, ať se mu pořádně zkazí co nejvíc zubů...

Pak už jsem neříkal nic, protože "tatínek" se na mě zamračeně podíval. Dopili jsme každý z nás 3. sklenku skvělého džusu připraveného z vlastnoručně a v bytě vypěstovaných plodů "rajčinky" (pozn. tropická ovocná plodina). Rozloučil jsem se lakonicky slovy: "Tak zase za rok!" Oba jsme se uchechtli a ještě na sebe mávli rukou. Přece se zase uvidíme...

Felix

facebook.com/nemoproducts
nemoproducts.com
nemoshop.eu

ŘEKL SLEPÝ HLUCHÉMU

28. března 2016 v 18:53 | Felix
Uvidíš, řekl prý slepý hluchému, když se ho hluchý zeptal, co že to vlastně zrovna dělá...

Problesknul mi hlavou tento "skorovtip" u šálku ranního čaje z čerstvých kopřiv, když sleduju sekundu za sekundou vycházející slunce s jehož rostoucí intenzitou přestává sítnice mého oka vnímat tvary krovů okolních domů, vrcholků stromů i kopečků v nedaleké dáli.

Nablízku nikdo, a tak jako bych já byl "ten slepý" a ta okolní ranní prázdnota služební garsonky jakoby by byla "tím hluchým", jenž se ptá, co že to vlastně zrovna dělám.

Já ale určitě nemám na jazyku odpověď: "Uvidíš!", protože umím i poslepu hluchému předvést, co to vlastně zrovna dělám.

Takže vstávám od rozpitého šálku čaje, do dvoulitrové láhve nalévám 2 panáky Hnojítka Nemo Bez solí, dolévám láhev do plna a se zavřenýma očima nahmatávám vnitřní okenní parapet a začínám zleva zalévat mé mazlíčky z mé pokojové zahrádky.

Beru do prstů a přivoním. Áááá, naťová petrželka. Šplouch, šplouch, šplouch. Zalito. Druhý květináček - bazalková nať, hned za ní malinký mandarinkovník, poté malá schefflera a ještě tu mám... co to... no jo, můj jahodník, zrovna nabíhá do květu i s anglickým muškátem, který je hned vedle něj. Na konci parapetu se ještě culí dva buclaté sukuletny, Taky jim trochu ohnojím život, těm stačí párkrát do roka trošičku. Úúúspěch!

Otvírám oči, slepota je pryč, slunce je opět o pár desítek sekund blíže k zenitu a "ten hluchý" - asi utekl.

Bylo to, jako vždy, příjemné ráno, s těmi mými rostlinkami :) Tak ať se daří i těm vašim.

Felix

facebook.com/nemoproducts
nemoproducts.com
nemoshop.eu

ZKUS TO ZNOVU, POKRAČUJ A VYDRŽ!

20. března 2016 v 0:24 | Felix
Po objevu, že tu existuje "téma týdne" a po zjištění tématu pro tento týden mi hlavou proběhla vzpomínka na začátek, na výrobu první šarže Hnojítka Nemo Bez solí.

Bylo to už před více než pěti lety. První šarže byla na hony vzdálená od dnešního SUPERvýrobku. Byl jsem věčně na zahraničních cestách a na dálku se věnovat vývoji produkce a rozvoji projektu bylo téměř nemožné.

Po každém návratu jsem to zkusil znovu, pokračoval a vydržel. Po nepočítaných probděných nocích, maratónech ve výrobě a v laboratoři a po ještě větších maratónech u obchodních partnerů jsem míval takřka deprese. Ale zákazníci, kteří výrobek upřímně chválili a chtěli další, mi dodávali (a stále dodávají!) energii a sílu zkoušet znova, pokračovat a vydržet. Zbývá krůček k pomyslnému cíli, který se jmenuje "HOTOVO" (tedy, obrazně řečeno...). Je takřka na dosah.

Co se všechno zkouší znova při práci na (asi jakémkoliv) projektu je snad na celý román. Tisíckrát jsem měl chuť se vším prašit, ale tisíckrát přišly dílčí, každodenní miniúspěchy a impulsy, které mě přímo nakopávaly k tomu, abych vydržel a pokračoval v započatém díle, jako už u mnohých před tímto.

Surovina OK? Výroba má mouchy. Zkus to znova!
Výroba OK? Obal má mouchy. Zkus to znova!
Obal OK? Sortiment má mouchy. Zkus to znova!
Sortiment OK? Doprava má mouchy. Zkus to znova!
Doprava OK? Propagace má mouchy. Zkus to znova! A pořád dokola.

A neustále ty mouchy chytat, nebo alespoň odhánět, a donekonečna přilétají nové. Alespoň, že ne v hejnech a že před příletem neseděly na nějakém ho--ě :D

Ale já už vím, že to vždy musím zkusit znova, protože když ne hned napoprvé, tak napodruhé nebo napotřetí to klapne a já budu o krok dál a někde jsem četl nebo slyšel, že "cesta je cíl".
Je to zkrátka jako když se malé dítě učí chodit. Troufám si říct, že projekt Hnojítko Nemo se už chodit, mluvit, číst, psát a počítat naučil a že je už na "druhém stupni základní školy" (přirovnání) a chystá se na "střední".

Jedno vím jistě, pokud se nedostane na jednu, tak to zkusí znova (a hned) a určitě se dostane na druhou. A dokonale spokojený budu, když si Hnojítko Nemo z té pouti odnese výuční list, maturitu i doktorát ;)

Tak mně i jemu držte palce!

Felix

https://www.facebook.com/nemoproducts/?ref=hl
http://nemoproducts.com/
http://www.nemoshop.eu/

DEJ SI TO TŘEBA NA BALKÓN

18. března 2016 v 6:36 | Felix
Přinesli mi z výroby letošní březnovou novinku a šup s ní na můj stůl. Je to pod značkou HNOJÍTKO NEMO vyrobený první kus balkónové pěstební jednotky s názvem "(NEJEN)RAJČATPYTEL" Úžasný

Kouknul jsem se na Alu a na Freda, oba ruce založené a koukají na mě, jak na ně civím s pootevřenou pusou. Váhám jen pár sekund a chci něco říct, ale než jsem stihnul hlesnout, řekl Fred: "Dej si to třeba na balkón." a oba se s Alou otočili na podpadcích a odkráčeli zpět do výroby.

No, na okamžik jsem se zadumal. Smějící se Musím říct, že mě překvapilo, jak to měli rychle hotové. Totiž to, co je v tom pytli "zraje" půl roku a původní použití bylo jen pro výrobek COWPOO.

A protože jsem měl doma na mém doslova MIKRObalkónku celé dva pytle, jeden s rajčetem a druhý se dvěma paprikami, a velmi se těm mým rostlinkám tento způsob pěstování líbil, rozhodnul jsem se, že letos vyrobíme celou jednu šarži a zavezeme zákazníkům. Už se těším na výsledky.

Felix

FEJETON - DEVIANTOVA BAZALKA

13. března 2016 v 19:45

Vytahuji z pánvičky poslední krůtí řízek v trojobalu, ukládám k jeho bratříčkům do termokastrůlku postaveného na vedlejší (vypnuté) plynové ploténce. Máslovým nožem ukrajuji lístek farmářského másla a pokládám něžně na zlatavou kůrku ze strouhanky z francouzských baget s přimísenou "mišutkou" a přiklápím skleněnou pokličkou. Několik sekund si vychutnávám, jak se másílko na řízečku rozpouští. V očích Ivana Petroviče Pavlova bych byl v tuto chvíli ztělesněným důkazem fungování podmíněného reflexu, neboť sliny se mi proudem seběhly jako německé doze.

Ve vodě klokotající brambory, vybrané ty nejmenší (tj. nejchutnější, sic pro přípravu nejpracnější), jsou už už ke stažení z ohně. Sahám rychle po lněných utěrkách a přes poodkrytou pokličku cedím bramborový obsah a odkládám hrnec na podložku. A náhle začínám vnímat rychle se probouzející pudy kata. Jdu si pro ni. S gustem Hanibala Lectera a s odhodláním Fidela Castra.

Na okenním parametu bytu, přímo naproti kuchyňské lince, zatím pokojně a spokojeně kouká na sněhem zasypávanou krajinu moje Miss Bazalka. Už je jí rok. Je dospělá a zralá k zamilování. A já jí teď, to vím s absolutní jistotou, uříznu kousek z jejího svěžího, mladého, ladného, voňavého, hebkého tělíčka.

Téměř vyšinutě se šklebím, popadám ráno naostřené nůžky a dvěma velkými kroky vmžiku stojím u mé milované Miss Bazalky. Zrovna jí nať opětovně nakvétá svými něžňoučkými bílými kvítečky. Právě ty jsou snad i tou nejlabužničtější esencí chutě a vůně Bazalčiny jemné natě. Výraz mého obličeje se mění v lehký výraz devianta. Všemi pěti prsty mé levé ruky se klouzavými doteky šplhám po Bazalčině těle, od stonku až ke korunním lístečkům jejích nejmladších kvítků. Už se blížím k svému cíli. Nespěchám, vychutnávám si sametové Bazalčiny lístečky, přibližuji se svým obličejem co nejtěsněji a nasávám její olympskou vůni a tisknu se k ní rty a tvářemi. Rozkošnicky přivírám oční víčka. Už jsem si vybral.

Odtáhnu od mé oběti tvář, chňapnu po 3 kvetoucích vrcholech. Šmik! Šmik! Šmik! A čop, čop, čop, čop, čop! Hezky najemňoučko a šup s nasekanými vrcholky do čerstvě uvařených, ještě horkých brambůrků, lehce promíchat a přiklopit pokličkou, aby voňavé kouzlo prolnulo chutnými bramborovými hlízami.

Po naservírované dobrotě se jen zaprášilo, ale ten vjem se vryl do paměti a chce se ho prožívat zas a znova. A já, stále ještě smyslně, upírám zrak na mou Miss Bazalku. Myslí prosvítají záblesky výčitek z jejího mučení. Necítí se snad jako mýtický Prometheus, kterému denně orel trhal za živa z těla játra? Zaháním však sobecky tyto výčitky, přebíjí je slastné uspokojení z jejího těla. Nakonec konejším sám sebe vědomím, že jí přece pravidelně dopřávám Hnojítko NEMO a ona mi snad odpustí, protože jí naroste spousta nových výhonků.

Felix


www.nemoproducts.com

NECHTE KYTKY V POKOJI :)

12. března 2016 v 23:20 | Felix
Jsem tu nováček a přemýšlím, jak rozpoutat diskusi. Mám byt narvaný všemožnými rostlinami, viz https://www.facebook.com/nemoproducts/?ref=hl a mám z nich hroznou radost. Potíž je v tom, že kromě kolegů, se kterými se vidím denně, jen málo lidí mi řekne, hele, super, ale... Nebo todle jste teda fakt pos.... No, takže proto jsem tu. Byl bych moc rád, kdybyste měli otázky CO, JAK, PROČ, KDE, KDY, a tak podobně :) Dík, Felix