...NEBO SPÍŠ NAPALMEM

Pondělí v 20:58 | Felix |  NEMOSHOP.EU
Vztek v hlavě, šířený dál na osoby blízké. Nevinné? To zas asi ne. Každý nese svůj díl odpovědnosti za všechno co se mu děje. Ale i tak. Máte týden nabitý jen tak tak k expolozivnímu prasknutí. Čas doslova sbíráte po půlhodinách. V tomto ohledu se dá říct téměř dokonalý time-management. Teda, osmihodinový odpočinek/spánek si teda fakt odříkávat nebudu. :@

A pak BUM!

Přijde tříštivá, výbušná střela v podobě neefektivní, neproduktivní, racionálně neopodstatněné a nesmyslné, pro mě v tyto okamžiky MONSTRÓZNÍ ČTRNÁCTIHODINOVÉ RÝHY. Šéf nenadělá nic, stanovy společnosti jsou stanovy společnosti. Mlčící
Holt, svatý požadavek "investora s tzv. kontrolním balíkem akcií". Křičící

Šéf se mi snažil vysvětlit, že obchodní společnosti jsou na takových principech založené z prostého důvodu. Aby investor nepřicházel o prašule. A láskyplně dodal: "Za pár let to můžeš být i ty, Felixi." No, to je mi jasné, ale proč, k sakru, takový diktát?! (A už je to tady. Připadne mi, jako by můj Pondělník připomínal filmové: "Milý deníčku..." Usmívající se )

Fakt je ale ten, že po těch pár řádcích hladina vzteklosti u mě klesla. Ty stanovy, a mám za to, že jsou zpracovány pečlivě, mají zaručovat určité jistoty společníkům, kteří do společného podniku vstupovali. Ach, jo. Felixi, smiř se s tím.

OK. Fajn, beru. Ale stejně to je někdy k vzteku. Nechci asi ani umět pochopit, jak to šéf všecko snáší. Nerozhodný To má ještě ranec trampot se mnou, s Mattem, Fredem, Alou, Maiou a Vendy. A ještě mají na sezónu příbýt brigoši. Překvapený Hmmm, asi jsem rád, že dělám to, co dělám a že můj šéf je můj správňáckej šéf a zas na chvilku přestanu skuhrat a brblat a fňukat.

Konec konců, krom jiného, do našeho e-shopu díky tomu "nátlaku" přibylo pár hodně dobrých novinek - hned na titulni stranu. Mrkající

Ale byla to teda FAKT zkouška ohněm, spíš napalmem! Úžasný

Váš Felix


 

...TAK BYLO PO...

13. března 2017 v 20:57 | Felix |  QMED NEMO
A už ani kapkou medoviny nemohl oblažit jazyk, ani dětem lívanec nemohl pomazat sladkým zlatem... Přesně takové vyhlídky patří mezi ty nejprvnější, když vzpomenu na den, kdy zmizelo Slunce. Tedy, Slunce s velkým "S", tedy hvězda střední velikosti naší sluneční soustavy v naší galaxii Mléčné dráhy. (...já už teda pamatuju, jak tak koukám... :D )

Nemám ani páru, jestli na jiných podobných planetách taky poletují včely a nevědomky zprostředkovávají skupinový sex mezi přemnohými krytosemennými rostlinami. Co vím ale určitě, je to, že nebýt sluníčka, včel by nebylo, jelikož bez těch slunečních fotonů by nebylo fotosyntézy a bez ní ani rostlin, ani květů, ani pylu, ani nektaru a tudíž ani včel a medu.

Včely se mi teď honí hlavou, dělali jsme totiž se šéfem jarní prohlídku úlů. Viděl jsem ty "borky", jak využili jediného slunečného dne "v okolí" k tomu, aby naplnily plásty čerstvým pylem z okolních lísek a olší pro novou jarní generaci. Před tím dnem počasí nic-moc a potom už taky ne. Jakoby to ty potvory čuly. A v ten den Vám od raníčka, snad až do samého západu nosily a nosily a nosily chomáčky pylu. Dokonce jim musel šéf otevřít ten jejich "vjezd" do úlu na plno, jaká tam byla tlačenka. Tomu "vjezdu" se teda říká česno, jak jsem se dozvěděl. :/

Při čemž jedné z těch medožroutek se nějakým záhadným způsobem povedlo zalézt mi do nohvice. Do teď nevím, jak se jí to povedlo. A zároveň doteď vím, že si vysloužila trest smrti "uplácáním lidskou rukou v džínové nohavici". Když šéf viděl, jak vyvádím, tak jsem si málem vysloužil stejný trest smrti... :D

No, mám já tohle zapotřebí? Kolikrát už mi vrtalo hlavou, proč s sebou bere vždycky mě. Proč nevezme třeba Freda, nebo Matta, nebo některou z holek. :(

V každém případě jsem si jistý, že Slunce potřebujeme kvůli včelám, abychom od nich mohli dostávat hojně žihadel pod kalhoty a ze školy si pamatuju, že bez včel by hromada biosféry šla "do kytek". ;)

Váš Felix




INSOMNIA

27. února 2017 v 22:33 | Felix |  AGRONEMO.CZ
Ještě i dnes, a určitě ne naposled, se mi události od posledního vydání Pondělníku před každým usnutím promítají na oční sítnici, jak na filmovém plátně.

Co všechno musela moje maličkost od minulého vydání Pondělníku zpracovat ve své vlastní centrální nervové soustavě!?
Vlastně to začalo již minulé pondělí už v průběhu naší porady. Mimochodem, máme naše porady rádi, vždycky vedou k výborným výsledkům. Tedy, začalo to už v průběhu minulopondělní porady...

Po "slavnostním" představení výsledků naší vývojové laboratoře (s Alou si to ještě vyřídím), se začaly na flipch-art zapisovat úkoly pro marketing. Tedy pro mě, ehm, pro chudáčka Felixe, to aby nebylo ani nejmenších pochyb o koho jde... ;(

Někdo snad lehkovážně mávne rukou, pro jiného může být těžké si násedující představit.
Nicméně, hned po tom minulém Alině představení přistoupil ke zmíněnému stojanu s véééélikým papírem šéf a začal psát řka:

"Takže, Felixi! Poslouchal jsi Alu nastraženýma ušima?"
"Mmmmm.", odpověděl jsem a už mi bylo všechno jasné. ;(
"Neboj, chlape, jako marketolog se tím vyloženě nabažíš a bude tě to bavit", usmál se doširoka tím svým neuvěřitelným entuziastickým úsměvem a dodal, "takže si piš: ...ferti, čajová, takový extrakt, onaký extrakt, drcená, kyselá, sladká, hořká..." a co já vím jaká ještě (teda, kopřiva, samozřejmě). P.S. mám to napsané v sešitě, samozřejmě... ;)

A když dokončil seznam, tak tečka. Prostě tečka. Pokračoval potom, jakoby se nechumelilo, s Mattem a Fredem na téma surovin, obalů, orby, výsevů, sklizně a ještě ohledně hromady dalších věcí. A mně, představte si, ne a neříct ani slovo. :(

V podstatě té věci, ano, řekl mi de facto vše, co jsem potřeboval vědět, jako "osoba odborně způsobilá" k marketingové práci. Ale vždyť já tak horentně toužil ještě po nějkém ultrapozitivním povzbuzení k tomu gigaobjemu práce, který přede mě s tou nepochopitelnou lehkostí postavil. ;(

Nakonec se mu přecejen povedlo vykouzlit mi v mém mladickém srdci znovu radostný tlukot. :)
A víte jak? Potahal mě v násedujících 3 dnech snad po sedmadvaceti obchůdcích, obchodech, prodejnách, obchodních domech, obchoďácích, nákupních galeriích a centrech ve 13-ti českých krajích. Takže aspoň ten "úvod do problematiky" jsem měl superzáživný! Přesto jsem byl denně utahaný, jak to příslovečné kotě. :)

A před usnutím? To se snažím naladit myšlenky nejdřív na ten seznam hořkých pracovních povinností a postupně si spravuji předspací náladu tou sladkou poutí po krámcích a nákupních centrech. V té nákupní zálibě jsem snad horší, než holky. :D
Pche, stejně se šéf postará o to, aby má snění naplňovala za krátkou dobu jiná pracovní dobrodružství.

Váš Felix



 


TOUHA PO ČÍSLECH = MOC ČÍSEL?

20. února 2017 v 21:13 | Felix |  NEMOSHOP.EU
Minulý článek mi šéf ohodnotil otázkou, zda ve mě nepřetrvávají ještě stále ty adolescentní tendence, o kterých jsem psal v prvním odstavci minulého vydání Nemo Pondělníku. :(
No, občas asi ano a přiznávám, že jsem určitě rád za stále přetrvávající adolescentní touhy, než za to, aby ve mě rostla touha po moci. Konec konců, touha po moci se obrátila jako bumerang v historii už tolikrát, že do tolika snad ani neumím napočítat.

Minulý týden jsme si všichni hráli s čísly. Rozpitvávali jsme u nás každičkou rozpočtovou položku do detailu, abychom byli připraveni na to, jak se s ní porvat ve všech předpokládatelných variantách dobrých i nedobrých. A - jak jinak, pitva proběhla úspěšně, dokonce i pitvaný nebožtík (tedy štos popsaných papírů) nám posléze na pitevním stole ožil. :D

Takže už víme, co nás čeká ve výrobě měsíc po měsíci, už víme kolik čeho budeme přibližně vyrábět a kolik čeho si od nás zákazníci přibližně koupí pro výrobu všelijakých dobrot - a že jich bude!!!

Taky víme, že musíme být připraveni na Alu z laboratoře, kdyby začala z celé té její práce bláznit, abychom byli schopni jí poskytnou první pomoc z oblasti psychiatrie.

A to nemluvím ani o Fredovi, který se tak děsně "těší na sezónu", že už teď ho mrzí, že se kdy pouštěl do agronomie. :D

Matt, co má na starosti minisupermarket NEMOSHOP.EU taky není v klidu, protože mu přibyly 2 další projekty do správy. A to regál "Rychlebské sirupy" a regál "Lékárna Dr. Pouskové". Obojí už frčí. Ale, samozřejmě za provozu, se ještě vychytávají mouchy. A bude se vám líbit i regálek s "Domácími obaly". Určitě zde v průběhu roku bude lze naleznouti kdovíco pro praktické užití v (nejen) moderní domácnosti. A nakonec v regále "Nemo dobroty" Mattovi přibylo dalších pár položek - kromě našeho specielního zelí, ještě pepř, chilli a sůl. A tím to, mám takového tucha, určitě nekončí. Známe přece našeho šéfa...

Maia, chudák, nedostala instrukci k vyřizování hovorů ze zahraničí. Šéf to bral tak nějak automaticky a byla z toho celá špatná, když jí šéf tlumočil pohoršení nad nevyřízeným zahraničním telefonátem, protože si obchodní partner stěžoval, že se nedovolal.

Pavel z obchodního oddělení, ten klasicky, jako to bývá na každém obchodním oddělení, permanentně neví, kde mu hlava stojí a papíry leží. Na stranu druhou, do té jeho mozkovny bych chtěl jet na návštěvu, to je procesor, jaksepatří, ikdyž se taky občas přehřívá. ;)

A Felix (tedy moje maličkost), ten by měl podle představ teorie marketingu v podstatě být ministrem bez portfeje a zvládat všechno, co ostatní "nedávají". :D To jen taková nekorektní poznámka, protože je to tak i ve skutečnosti. Ikdyž zní to jinak, než to ve skutečnosti je. :D

Jen Vendy, protože je služebně nejmladší, tak bude mít ještě asi 10 měsíců trochu volněji a pak jí to teda fakt závidět nebudu. Má totiž na starosti projekt FIT & BEAUTY a vsadím všechno co mám, že i na její krásné tváři se objeví za pár měsíců nějaká ta vráska. ;)

Tudíž nenudí se rozhodně nikdo a na touhu po moci nikdo nemá čas. Musím říct, že zatím a stále fungujeme jako dobře promazaný stroj.
A propos, obecně o stroje u nás nouzi nemáme. Letos určitě budeme potřebovat technickou posilu do týmu. Protože já neumím skoro zapnout ani mixér, šéf se u strojů pořád vzteká, Fred toho má už tak naloženo dostatečně, Ala si rozumí jen s laboratorním zařízením, Matt se spotřební elektronikou a Vendy s kulmou a fénem, ale opravdový dílenský mistr nám chybí a budeme ho určitě potřebovat.

A jak teď přemýšlím nad závěrečným odstavcem, ono každé to lidské činění jakoby k té moci snad směřovalo???
Věřím, že néééééé! :)

Váš Felix




MOJE (NE)OBLÍBENÉ ORGÁNY

13. února 2017 v 21:25 | Felix |  AGRONEMO.CZ
Ten první orgán píchá, ten druhý píchá taky a třetí zas píchá.
No a ten čtvrtý, když na to tak myslím, tak se s tím významem celého sousloví "nejdůležitější orgán" a "píchá" může stotožnit taky. Ikdyž ta čtvrtá záležitost se týká spíš slovních hrátek z období puberty a adolescence... :D

Takže zpět k těm prvním třem???

Zrovínka minulý týden jsme se šéfem nakukovali zespod do úlů na podložky, jestli se těm okřídleným "medohnětkám" daří dobře, jestli papají a jestli nekakají. Všechno v cajku. Ale povím vám, ani teď v zimě bych si netroufnul je šimrat na bříšku zespod toho jejich zimního chumáče. Furt by jenom píchaly - tím jejich píchacím orgánem. Na druhou stranu se nemůže šéf dočkat, až prý pokvetou olše, což má být prý za pár týdnů. A to že prý bude pro včelky první jarní hostina. A pro nás první jarní píchanda... ;)

A další píchací adept. Ty naše milé aloe. Pro rostlinu je list životně důležitým orgánem, na tom se shodnou i žáci 7. třídy základní školy, řekl bych. Aloe má tento orgán, inu, píchací. :)

Ta třetí potvora ta snad ani nic jiného, než píchat neumí. A kdybyste viděli ty její trichomy pod mikroskopem, tak byste se jí skoro lekli. Nechtěl bych se s takovým píchacím orgánem potkat "v mé životní velikosti". A ty materiálové vlastnosti nebudu ani rozebírat. Ještěže je kopřiva rostlina a ne zvířátko. Na takové planetě obydlené "zvířecími kopřivami" bych pak žít asi nechtěl. :D

Přesto, bez těchto orgánů by neměly tyhle organizmy při nejmenším to kouzlo a sílu, které našemu šéfovi učarovaly. Přesně pro tyhle nejdůležitější orgány s těmi píchacími individuy tak nějak vychází a spolupracuje a my všichni s nimi zažíváme bezpočet pracovních i osobních dobrodružství. :)

Váš Felix



KONČÍM! KONČÍM! KONČÍM!

6. února 2017 v 21:19 | Felix |  NEMO DOBROTY
Slýcháváme od šéfa v poněkud větším objemu decibelů, když se mu něco nepodaří na 100 a více %. V tomhle je fakt cvok (prosím za prominutí). Navíc k těm třem "končím" přibude ještě nějaký ten peprný výraz typu, že si na "TO" vyprázdní tu či onu část trávícího traktu (řečno opisem). A k tomu se sám otituluje šlechtickými tituly, za které by se nestyděli ani skřeti v Mordoru. :@

Jééénže my už za těch pár pátků víme, že to není tak žhavé. Šéfa prostě akorát vždycky z bůhvíjaké příčiny vytočí, když (zase) zjistí, že není dokonalý nebo že některému dílčímu "procesu" nevládne absolutní mocí. Obojí by asi ve skrytu duše moc chtěl. Jenže to by pak nebylo ono, že ne? Nebylo by co zlepšovat, nebylo by potřeba uvažovat nad dalším postupem, zastavila by se vnitropodniková "evoluce". On si to všecičko samozřejmě perfektně uvědomuje, ale tak nějak se s tím pořád nechce smířit.

No, a tak pozapomínává naopak cenit své úspěchy, které každý den má. No, ehm, pšššt - my všichni mu k tomu přispíváme každý svým dílem samozřejmě taky a i nás potom těší ty úspěchy. :D

Třeba zrovínka teď od letošních Hromnic do dneška. První číslo letošního ročníku NEMO Pondělníku jste už určitě četli, teď máte před očima to druhé. No a od toho prvního se už zase stala pěkná řádka věcí, přestože mezi 2. a 6. únorem 2017 byl jen jediný vklíněný pracovní den.

Tedy za největší události od předchozího čísla považuji toto:
1) schválení plánu oprav a údržby pro rok 2017,
2) schválení plánu investic pro rok 2017,
3) sestavení obchodního plánu pro rok 2017,
4) scvhálení finančního plánu pro rok 2017.

Tyto události jsem ve dnech pracovního klidu a volna, tj. o víkendu, řádně oslavil bublinkami. A když jsem se tím chlubil dědovi, tak se s potutelným úsměvem ptal, jestli máme plán na celou pětiletku.
"Cožééééé...?" :@

V čem tkví to kouzlo úspěchu v těch čtyřech výše uvedených hulvátských souslovích? Inu, jestli jste četli Hromnicové vydání Pondělníku Nemo, tak víte, že od 1. neděle adventní až do Hromnic NEMO Pondělník nevycházel (a ani (nikdy) vycházet nebude). A jádro pudla - to všechno, co předcházelo tomu výše uvedenému právě probíhalo v těch dvou "požehnaných" měsících (fuj). Ale máme to za sebou a je na čem stavět. Známe hospodářské výsledky i pozici a máme důvod k optimismu. :D

Takže ano, konec cesty. Začíná další. A propos, všimli jste si něčeho nového na NEMO Pondělníku? ;)

Váš Felix




ILUZE VÝPADKU

2. února 2017 v 20:37 | Felix |  NEMOSHOP.EU
Poslušně hlásím, že jsem opět zde! (To zní z toho klasického filmu o vojáčkovi císařsko-rakouské armády, když se na něj děda dívá.)

Poslední číslo mého Pondělníku vyšlo před několika týdny. Původně jsem se styděl za ten nezodpovědný přístup k názvu "Pondělník". Na stranu druhou, o "adventní době" jsem se do psaní pouštět ani nechtěl a po Novém Roce se to do Nové sezóny přehouplo jako pootočením kouzelného prstenu, takže určitě je právě dnes ta nejlepší příležitost nastartovat nový ročník Nemo Pondělníku.

Ano, Hromnice jsou totiž pro nás znamením začátku nové HNOJÍTKOVÉ SEZÓNY.
To jste nevěděli? :D
Já taky ne, dokud jsem to nepochopil v praxi. Den je o 2 hodiny delší, než o Vánocích, květinky a rostlinky na parapetech to "čujou" a vytahujou se a vytahujou se. Kápnul jsem jim už před asi 10 dny trochu té naší živinové "salakvardy" a ejhle, odměnily se mi ty kořenáče bujným zeleným pučením ze všech stran. Tak jsem pro jistotu rovnou vysil papriky, rajčata, lilky, okru, mochyni, no prostě (skoro)všechna lahůdková semínka. Vybrané specielní odrůdy z našeho "nemoshop.eu".

A propos, "nemoshop.eu" doznal dosti výrazné změny a ještě není všemu konec. Řek bych, že se máme letos na co těšit. Už ty šéfovy kulišárny známe - teda v tom nejlepším slova smyslu, samozřejmě... :D

Za ty úporné a úmorné 2 měsíce se staly stovky událostí, které samy o sobě by vydaly na román, nebo malou filmovou sérii. Až i naše Ala z laboratoře nám málem chtěla utéct, takový to byl "záhul".

Povedlo se pár husarských kousků, NEMO výroba jede, sice ne na maximální kapacitu, ale sériově jede. Čím dál tím víc lidí má u nás čím dál tím víc práce. Jasně nejsou to desetitisícové řady zaměstnanců ve stejnokroji, ale i tak týmová (spolu)práce nabírá na objemu. A nikdy bych nevěřil, co se pak může dít za zázraky.

Zázraky, konec konců, umí i náš dvorní pekař, který takřka před pár dny provedl super kouzlo, ale o tom Vám povím někdy jindy, až si budu jistý, že mě šéf "nepopraví za vlastizradu". ;)

V každém případě, máte se po céééééééličkou sezónu na co těšit. Nebudete mít ani hlad, ani žízeň, to vám můžu už teď garantovat. Určitě sledujte každý měsíc naše novinky. Prostě není možné, abyste si neoblíbili alespoň jeden z našich produktů, které vám do konce letošní sezóny představíme. A samozřejmě - každý námět na zlepšení od vás je vítán.

Při čemž pro nás sezóna 2017 znamená období od 2.2. (Hromnice) do 3.12. (První Neděle Adventní). Tak.

Budeme Vás provázet předjarní přípravou parapetových rostlinek na sezónu, dále vás budeme provázet jarní únavou, předprázdninovými dny, lenivým létem, sladkým podletím, mírným babím létem i usínacím podzimem. Vašimi průvodci budou naše výrobky, které postupně uvidíte, o nichž budete číst, a jež budete moct ochutnat.

Nuže, nebyla to žádná iluze výpadku, ale absolutně reálný výpadek vydávání Nemo Pondělníku. Ode dneška celou sezónu budeme pokračovat standardně (až na výjimky) - tj. každé pondělí... :)

Všeho dobréno do Nové Sezóny 2017 Vám všem, z celého srdce přeje

Váš Felix


PO NÁS? POTOPA?

28. listopadu 2016 v 21:38 | Felix |  NEMOFIT.CZ
Inu, těžko se odhaduje, co bude nebo nebude "after all this time". Před dvaceti tisíci lety by na stejnou otázku uměl Homo Sapiens Sapiens odpovědět asi velmi podobně. Navíc si troufám říct, že průměrná výkonnost mozku stejně ani neumí takovou otázku adekvátně zprocesovat. ;)

A jestli to všechno za minutu skončí, nebo budeme fungovat dalších sto tisíc let je mi fuk. Protože to už pak nebudou (možná) ani kopřivy a já (zřejmě) ztratím inspiraci ke psaní.
V každém případě první výroba nových sérií nových výrobků, která proběhla v minulém týdnu byla pečlivě připravena a proto dopadla tak, jak dopadla. Tedy, pro upřesnění, dopadla tak, že zítra proběhne výroba druhá. Dokonce ani šéf nenervničil. :D

Lidičky si jednotlivé pracovní úkony rychle "ochytali" a plán výroby byl z velké části splněn. Já vím, já vím. Zní to děsně normativně, ale čísla jsou čísla, jak v produkci, tak v obchodě i na výplatní pásce. No, ne??? :)

Některé mašinky nejdřív trochu trucovaly, ale pak se rozjely a vydržely. Některé mašinky budou potřebovat pár technických úprav, ale nejsou to žádné neodstranitelné nedostatky. Takže to vidím před Vánocemi na lahvinku sektu...
Horší bylo spíš to, co následovalo po té první výrobě. Všechno spočítat, a to do koruny a do gramu, aby se vědělo, kolik čeho už pro zákazníky máme, kolik čeho zbývá do další výroby a co naopak schází a je potřeba nakoupit, zajistit.
Zatím to klape a věřím, že i druhá výroba se kolegům vydaří! Navíc jim to všem v těch bílých potravinářských mundůrech s netex čapkami na hlavách móóóc sekne! :P

Ta už se obejde beze mě, my s Maiou totiž musíme začít chystat "Vánoční zásilky" pro obchodní partnery, pro skalní fanoušky a podporovatele našeho projektu. Sice balíčky budou odcházet až za 14 dní a některé až v předvánočním týdnu, ale když do toho započítám ještě několik hromádek dalších povinností, které souvisí s dalšími novými výrobky plánovanými na leden, tak mi z toho jde až hlava kolem. :)

Takže přemýšlím, jestli by fakt nebyla lepší ta potopa, ať je po nás a věčný klid after all this time. :D

Váš Felix




JEN SRDCE? ASI I DUŠE.

21. listopadu 2016 v 21:36 | Felix |  NEMOFIT.CZ
Ehm. Kdysi, za krále Klacíka (jak říkával náš matikář) jsem neměl ani potuchy, jak může profese člověka přetvořit k obrazu a ku prospěchu svému.
Našeho šéfa znám už pár let, ještě jsem byl ucho, když jsem ho poznal. Pár let jsme se taky neviděli. Srdce mu určitě pod jeho žebry bušívalo měkce, to jak pumpovalo do celého těla lásku a krev.

A pak, světe div se, jednoho dne přikvačil zpátky. Srdce mu určitě buší pod těmi jeho žebry stále ve stejném rytmu, zdravě a bodře. Jen ten zvuk je nějaký jiný. Možná se mi to zdá, ale po těch letech v průmyslovém provozu při práci s technologiemi a stroji získalo to jeho srdíčko jinou barvu buchotu. Řekl bych, že buší, jako by skutečně bylo z kovu, nebo aspoň jako by do celého toho těla pumpovalo tu lásku, ale s ní ne krev, nýbrž kousky všech těch strojů, co mu už prošly pod rukama. Takže bych tam určitě naposlouchal kousky závitových tyčí, části ventilů, zlomy uzavíracích pantů autoklávů, štěpy hřídelí míchadel a kdoví co ještě. :)))

A potvrzení tvrzení? Chmmm, zítranás čeká ten dlouho očekávaný a připravovaný start nové výroby. Běhá mi z toho mráz po chlupech stojících na husí kůži. Se šéfem bude totiž k nevydržení, bude protiva, bez kompromisu, přestávky stopované na minuty, dozor jakosti výroby se mi ani nechce komentovat. Nesnáším spouštění provozu. Vždycky se musejí vychytat ty první, no, mouchy. A to je stresu plný kufr. :/

Chtěl jsem se z toho vykecat, že jsem svůj úkol s designem a s etiketami splnil. To mi bylo rázně zamítnuto se slovy, že teď si mám pohlídat, jestli je budou holky na lince správně lepit. Etiketovačku nám totiž ještě šéf nesplašil, takže první adjustace etiket bude "r.u.". Jistěže, Felix se přidá taky! :@

Váš Felix

P.S. A tohle všechno se zítra musíme naučit správně ovládat:



ORBIS PICTUS

14. listopadu 2016 v 20:49 | Felix |  AGRONEMO.CZ
Ještě před několika týdny byla u nás debata o tak dynamickém zrychlení růstu takřka tabu. Pak se začaly objevovat dokončené nové výtvory od všech kolegů z našich projektových týmů, ať už umělecké, nebo praktické a každičký pracovní úkon se nám plnil s lehkostí poletujícího prachového peříčka a původní tabu se změnilo v úplně jiné.

Dnes by nikomu ani na mysl nepřišlo, že by "náš vlak" mohl vykolejit. Inu, zdá se, že co může být tabu den první, tak dnem druhým už být nemusí a naopak. Ať už je tím tabu cokoliv!

A tak jen doplňuji orbis pictus...

Váš Felix


...JO, VÍM KDO (CO)

8. listopadu 2016 v 2:00 | Felix |  AGRONEMO.CZ
Ještě jsem v podniku nezažil takovou nervozitu a takový zvláštní druh napětí. A dokonce vím, kdo a co za to může!

Máme novou členku týmu, Vendy. Vendy začala pracovat jako projektový operátor pro FIT & BEAUTY program. Zajímavé stvoření, ta Vendy. Samozřejmě, jak to bývá, první dojem, v mysli se tvoří nálepky a předsudky. Nicméně přestože s námi je teprve od 1.listopadu, při čemž na ostro až od 2., tak za ty 3 dny nezačala "smrdět jako ryba" (nová kolegyňka prosím, promine ;)))). Naopak, je to malý živlík (zdrobnělina od živlu). Je sice svérázná, ty její ohrnuté manžety na nohavicích a vysoké šněrovací boty někomu k chuti nemusí přijít, ale má příjemný hlas, je neskutečně zvídavá, neurotransmitery jí v mozkových synapsích jen kypí a zmákne i našeho lamače dívčích srdcí Matta! :D
Za chvíli se určitě "oťuká" a pojede jak lokomotiva. Bezesporu je pro nás vítanou pomocí...

Já s Fredem a s Alou jsme vyrazili z laboratoře s prvními prototypy k novému projektu NEMO DOBROTY, který jsem Vám minule zmínil. A je to hned čtyřlístek! Ovšem, hned všichni začali naše dítka okoukávat, očuchávat, olizovat a ocucávat. Bylo pár připomínek a bez toho to nejde, protože nikdo nemá patent na mozek, že ne?! Nové produktíky se hned zkoušely i o přestávce v praxi v naší minikuchyňce. Vařilo se, smažilo se, sladilo se, solilo se, kyselilo se :D
A hlavně to nebylo vůbec špatné, tudíž mě zase čekají galeje s etiketami, fotkami a tak dál, bla bla bla... :@

A to nejlepší na konec. Ještě teď mám tik v oku. Teď nevím... V pravém? V levém? Počkat. Hmmm, tiká to v obou. :( Prováděli jsme tak zvané I-N-V-E-N-T-U-R-Y. Inventura. Zní to jako nějaký chirurgický zákrok, při kterém vám pán v bílém plášti odněkud z vašeho milovaného tělíčka ostrým nástrojem chce odstranit něco, o co nechcete přijít. Před pár lety, když jsem dělal brigádně ve skladu jako manipulant, tak vedoucí skladu vždycky při inventurách strašně řval na všechny kolem a že si to prý nikdo neumí představit a kdesi a cosi a my se ho v těch okamžicích báli, ale jinak byl vpoho. Nuže v minulém týdnu jsem poprvé zažil masakrální inventury u nás. Sice obaly, polotovary, výrobky a suroviny počítají kolegové na svých odděleních pravidelně, ale v minulém týdnu byla úplně jiná situace.

Sjednocovala se skladová oddělení, (skoro) všechno se stěhovalo, některá skladová oddělení se rušila, dělal se zgruntu pořádek ve skladních kartách a Maia účetně všechno oceňovala nebo přeceňovala, nebo odepisovala, nebo převáděla mezi skladová oddělení. Jí samotné pak ještě zbývalo provést inventury závazků a pohledávek a pod. Bez toho by to konec konců nešlo. Navíc teď, když se šéf připravuje na založení nové obchodní společnosti.

Váš Felix





HISTORIA MAGISTRA VITAE

31. října 2016 v 20:36 | Felix |  AGRONEMO.CZ
To slůvko dějiny ve mě evokuje krátkou historii událostí posledních dní a hodin. Říkám si, jestli se to děje jen u nás, nebo se vám to stává taky?! Užuž jsme si začali říkat, že konečně máme skoro všechno sklizeno a zpracováno. Zákazníky a dodavatele jsme navštívili s našimi novinkami. Dostali jsme info k prodejům a kvalitě výrobků, které od nás odebírají, nebo k surovinám a materiálům, které naopak používáme v naší výrobě a opouštěli jsme je (zákazníky i dodavatle) velmi pozitivně naladěni.

A co byste řekli?! Všech nás 5 (kromě šéfa teda) se těšilo, že nám až do jara nastane trochu flákárna. No, ehm. Tuto naši krásnou a magneticky přitažlivou představu poněkud "odkorekturovala" pondělní porada... :@

Zatímco my všichni jsme si užívali tři krásné, volné dny, šéf na nás doslova kul pikle. Je to až k nevíře, že nás stále dokáže něčím překvapit. :D

Tak se podržte...!
Jasně, už víte, že máme v produkci cílenou řadu výrobků pro parapetové a balkónové rostlinky - HNOJÍTKO NEMO.
Taky víte, že vyrábíme specializované FITČAJE NEMO.
Že v rámci projektu AGRONEMO připravujeme výběrovou plodinu pro zpracovatelský průmysl.
A že máme ještě malé podpůrné prográmky s chovem včel a s pěstování aloí.
Super, to už máme zmáknuté, projekty jsou životaschopné a každý z nich už jede po "své vlastní linii".
Fajn. Hotovo, dokonáno. Teda, to jsme si právě mysleli. Hmm, ikdyž ono se vlastně říká, že myslet znamená prd vědět. Ale kdo to mohl tušit?!

Náš šéf nám s jeho nekonečným entuziasmem nadšeně oznámil, že startuje poslední (tomu tak věřím...) "malinkatý projektíček". Ponese název NEMO DOBROTY.

Nejdřív nám po tom oznámení spadl kámen ze srdce a v myslích pokračoval onen sen o celozimním flákání, protože jsme čekali větší "hrůzu". Nějakých pár sirupů a ochucených čajů, říkali jsme si. Ale bylo to samozřejmě všechno úplně jinak.
Několik sekund na to nám láskyplně vysvětlil, že ten "poslední malinkatý projektíček" bude zahrnovat 30 (podotýkám naprosto různých) výrobků, že to bude private label, že půjde o základní potraviny, lahůdky, nápoje, mléčné výrobky a suplementy diety, a že budeme zařizovat prostory a technologie pro celou tuto potravinářskou výrobu a že začínáme 1.prosince 2016. :D Ano, čtete správně, 1. prosince letošního roku! :D

Všichni jsme vyprskli spontánně smíchy a šéf se smál taky. Ala, ta má na starosti řízení jakosti, ta brečela a doteď nevím, jestli smíchy, nebo žalem. Smáli jsme se snad celou minutu, než nám došlo, že to fakt šéf myslí úplně vážně. A tak jsme se rozesmáli znova. :D

A protože bylo nad slunce jasné, že víc bychom toho ten den na poradě už nevyřešili, tak šéf poradu rozpustil se slovy, ať o tom přemýšlíme. Jak nejlíp to uchopit a na kterém konci začít. Ikdyž, teda, všechna čest, spoustu věcí nám potom k tomu za celý den ještě pověděl, dal nám data, webové linky, propagační a obalovou inspiraci, nasázel nám na stoly spoustu typových vzorků a sám se pustil do poptávek po strojích a technologických celcích.

Abych to uvedl na pravou míru, tak samozřejmě stovky tun chrlit určitě zpočátku nebudeme, takže hledá stroje a technologie kapacitně odpovídající. Ono totiž, jak říkala želva Kasiopeja v příběhu Momo a ztracený čas od Michaela Endeho: "Pomaleji je rychleji." Tu knížku jsem četl kdysi a šéf ji taky zná, takže přirovnání naprosto příhodné. :D

Už jsem se vypovídal a je mi líp. Mám tady takovou vrbu z toho blogu. :D

Jdu si číst komix "Kill Me, Kiss Me" a mentálně se připravit na zítřejší smršť. A protože dnešek téměř uplynul a patří tak dějinám, tak se mi ani nechce přemýšlet nad tím, co by bylo, kdyby se dějiny odehrály jinak. S téměř 100%-ní jistotou ale tvrdím, že bych patrně neměl vědomí, které mám. A protože mi to takto vyhovuje, tak po jiném chodu dějin ani netoužím. ;)

Váš Felix




RYCHLEJI, VÝŠE, DÁLE!

24. října 2016 v 13:13 | Felix |  NEMOFIT.CZ

Vždycky když navštívím naši laboratoř, vzpomenu si na elektrony, protony, elektromagnetické vlny a jiné lahůdky z mikrosvěta. Akorát jsem celý nesvůj z toho, když se mi hlavou mihne pomyšlení na to, že to hmotné je z molekul, ty z atomů a atomy z těch elektronů a kdovíčeho a třešnička - ty elektrony jsou vlastně jen vlny takže i já jsem jen kýbl vln? A umí čarodějové ty vlny vlnit podle toho, jak chtějí? Ach, jo. Naskakuje z toho husí kůže. :D

Nicméně, týden utekl, dá se říct, že se vypařil jako pára nad hrncem. Připadá mi, jak by to bylo včera, co jsem vám povídal o našich "laboratorních pletichách". A už se nám z toho i vyklubalo "kuřátko"... ;)

Skoro se mi nechtělo věřit, co z té Aly a Freda vylezlo. Přinesly ze sušárny čerstvý vzorek hotového inovativního díla. Troufám si říct, že něco podobného byste hledali ztěží. Nicméně, chybí ještě obaly. A kdo myslíte, že bude zajišťovat náčrty, grafiku, textace, design, čárové kódy, primární obaly, sekundární obaly, fotky, ořezy, implementace do shopů a do katalogu atd atd? Jistěže moje maličkost. :@

No, konec konců, je to má práce a kdyby to nebylo potřeba, tak tu nejsem a já jsem tu rád, takže OK. Vždycky brblám, když před sebou vidím ta zdánlivě nepřekonatelná pohoří, ale ve výšlapu pokračuju. A ejhle, za chvíli zjistím, že první kopec už je za mnou a za nedlouho už jsem zase v údolí oplívajícím mlékem a strdím. To je asi to, co mě na tom nejvíc baví. A protože se chystá další šarže naší inovativní lahůdky (opakovatelnost musí být 100%-ní), držím kolegům palečky. Počasí je na to stále ještě dobré... ;)

Šéf pořídil i novou (malou) mašinku přímo kvůli této dobrotě. Je to už naše druhá řezačka, tentokrát se ale nehonosí tak vznešeným názvem, jako ta první. Jmenuje se (jen) RP-03. Když se to vyhláskuje anglicky "ár-pí-ou-srí", zní to jako název nějakého androida z Hvězdných Válek. Ale potvůrka je to suprová. Když jsem ten kus železa viděl, tak jsem se uchechtl. Ale fakt je ten, že té naší nové speciality desítky tun zatím zpracovávat nepotřebujeme (tj. škoda peněz za gigařezačku) a z druhé stránky řezat nožem bych to taky nechtěl (zas tak málo toho taky není), takže tahle mašinka se ukázala, že je akorát.

Jinak veškeré zbývající pracovní povinnosti v tomto období jsou u nás ve znamení datových analýz ze sezóny a v dokončení příprav na novou potravinářskou produkci. Je za námi hojná práce ve vývoji, ve výrobě i se zákazníky a s dodavateli. Ovšem, ještě víc makání je před námi. Jsem zvědavý, jak ty statistiky budou vypadat a jaký bude konenčý plán na rok 2017. Už teď je nám jasné, že úvazky se nám zdvojnásobí. A protože nám vládne duch optimistický tak víme, že radosti z práce nám taky neubude. Naopak, když bude všechno klapat jak má, tak i té radosti bude víc a více! :D

Váš Felix



COLORS OF MY WORLD

17. října 2016 v 9:06 |  AGRONEMO.CZ

Vypadá to, že to bude docela zajímavá lahůdka. Barevné spektrum, které mě (takřka) denně obklopuje se rozšíří, jak to tak vypadá, o další odstíny...
Naši Alu z vývoje bylo minulý týden vidět, jak něco kutí. Fred jí přinesl v pytli cosi zeleného. Ehm, samozřejmě, že kopřivu. Ale byl to top výběr. Nebudu říkat, že o tom nic nevím, když vím přesně, co z toho bude, ale zatím nic neprozradím. :P

Ikdyž, něco naprášit můžu. Když jí ten pytel z pole Fred přinesl, tak skákala radostí a tleskala, čapla ho a hned nabrala směr laboratoř. Teda vzala s sebou i Freda. Čert ví, co spolu mají. :D

No, a asi za půl hodiny byli zpátky. V rukách nesli něco jako balíček připravený pro zásilkovou službu. Udělali pár fotek a poznámek do protokolu a byli zase fuč.

Za čtyři dny zase přinesli ten "balíček", zase udělali pár poznámek do prokolu a zase zmizeli. Tentokrát se slovy, že jedou do sušárny. Od té doby po balíčku ani památky. Jsem dost natěšenej na to, co z toho vyleze a mám takovýho tucha, že už nebudu muset čekat moc dlouho ... ;)

Kaktusy už jsou "pod střechou", šéfovy bzučalky celý týden ani nevystrčili nos, snad prý kromě soboty, a z katalogových příprav už začínám šilhat.

Mimochodem, vybrali jsme dalších několik výrobků do NemoShopu. To nás baví ze všeho nejvíc, protože všechny výrobky, ze kterých vybíráme a pro které se rozhodujeme procházejí suprovým procesem. Musíme je sami zkoušet v práci, doma, na dovolené, ve volném čase, v kuchyni. A potom u šálku kopřivového čaje (ještěže máme na každý den jiný druh) z nás šéf ždíme texty a popisky a návody a doporučení pro zákazníky. Škoda, že neznám osobně toho vynálezce brainstormingu, vyprášil bych mu kožich... :D

Ale ještě z jiného soudku. řekl bych, že z pořádně hořkého. Čekají nás posezónní inventury. To abych si koupil kýbl antidepresiv. :@

Na druhou stranu, spočítat se to všecko musí, že jo, protože už získáváme i průmyslové zákazníky, tak abychom věděli, jestli je budeme moct dostatečně zásobovat. Vypadá to, že tak-tak vyjdeme do nové sezóny. Hlavně, aby nechybělo. To by nám zákazníci dali. :D

Váš Felix



JINAK TO SNAD ANI NEJDE

11. října 2016 v 11:40 | Felix |  NEMOSHOP.EU
No, tak to vidíte. Člověk sedne v pondělí večer doma ke klávesnici k psaní pondělníku a ono to na vás vybalí "připojení k internetu není k dispozici". A volejte po čertech a ďáblech v půl deváté večer a zjišťujte co se děje... :( Ale technické problémy už mám odstraněny, a Nemo Pondělník je tu, ikdyž už podruhé v úterý. :D

Po návratu z dovolené mě opanovala nefalšovaná radost z toho, že všechno šlapalo dál. Naše líbezná firmička zcela evidentně umí fungovat nezávisle na tom, jestli jí jeden člověk chybí nebo ne, což je extra pozitivní. J
Maia pokročila v katalogu, zajistila mi fotky výrobků, ikdyž ještě nemáme obsazené všechny kategorie. Ale ještě je pár týdnů čas ;)

Navíc mě absolutně nadchlo, co se Mattovi povedlo vymyslet za ty 2 týdny pro budovaný NemoShop.eu. Jsou to dvě služby, které budou od jara poskytovány, není pro ně ještě hotová infrastruktura a podmínky, ale jedna z těch služeb bude průlomová, ojedinělá, unikátní a úplně z ní slintám. :D

Fred zajistil perfektní vyčištění osiva kopřivy pro příští rok. Má tedy na příští sezónu připravených 12 000 000 (slovy dvanáct miliónů) semínek pro nové pěstební plochy. I on sám z toho skáče radostí. :D

Naše Ala připravila vzorky nového složení Pondělního Fitčaje, protože citronová kúra, která v něm původně byla, nebyla to pravé ořechové. Takže nová výrobní série Pondělního Fitčaje bude s lepší, svěžejší, ale přesto přírodní citronovou příchutí. Stačí do něj lžička medu a je to "pošušňání". :P

No, a šéf? Tomu během té mé dovolené se stolu (po sto letech) zmizelo tisíc papírků s poznámkama, několik hromad brožur a odborných statí, a protřídil svojí přecpanou nástěnku.

Teda, to vše kromě běžné práce samozřejmě... ;)

Zato mě za ty dva týdny pár úkolů přibylo. Fotky od Mai postupně zapracovávat do katalogu, vymyslet způsob začlenění Mattovy koncepce do současného NemoShopu.eu, předělat etiketu na pondělní fitčaj a samozřejmě pokračovat v mé rutinní práci. Ještěže nemusím na každém z Fredových semínek dělat štětečkem červenou tečku. :D
Ale žádný šibeniční termín, takže vpoho.

No, a takhle kolegům umím lézt svými komentáři na nervy jen já. Svůj a ne jiný, jinak to snad ani nejde a pro strach už mám dávno uděláno. ;)

Váš Felix



BU-BU-BU HOLIDAY

3. října 2016 v 8:55 | Felix |  NEMOSHOP.EU
Dřív, když já, nebo někdo z kolegů přišel za šéfem pro dovolenou, tak se na půl sekundy na toho dotyčného díval jako na vraha. :D Byli jsme ve firmě tři a šéf, zapřisáhlý odpůrce dovolené (měl by se na to téma pobavit o odborníkem...) vždycky zblednul jako stěna a my jsme se okamžitě ocitly ve tmě touhy a výčitek a několik okamžiků jsme v této tmě museli žít.

Neurony v našich hlavách se splašily. Pustí mě? Nepustí mě? Už to máme s přítelkyní zaplacené. Jestli mě nepustí, tak končím a dám výpověď. Co když bude potřebovat něco neodkladného? Nemůžu je tady nechat jenom dva...

Vždycky řekl ano, ale bylo vidět, že se s tím musí vnitřně poprat. Vždycky ten boj ale zmáknul na výbornou. :)
A jak šel čas, my jsme si zvykli dovolené plánovat na období, kdy je riziko nedostatečnosti pracovní síly nejmenší a šéf dokonce začal trvat na čerpání dovolené v délce 14 dní, že prý až po týdnu se člověk oprostí od práce a je schopen si skutečně odpočinout až už fyzicky nebo mentálně, čímž přijde po dvou týdnech do práce svěžejší a s větším entuziasmem se pustí do svých povinností.

Z extrému do extrému jsme si říkali. Ale ejhle, fakticky je to lepší. No a protože první týden dovolené mám právě za sebou, ráno jsem nestresoval, že "musím" zas makat, dal jsem si šálek připravované novinky z našeho čajového portfolia a těším se na další týden. Po návratu z prvního týdne dovči budeme s přítelkyní celičký týden jednoduše doma a po okolí a už hořím zvědavostí, co za ty celé dva týdny v práci poskočilo kupředu, protože se u nás pořád něco děje.

Okamžiky života v temnotě jsou tatam a ano, i u nás čerpáme řádnou dovolenou na zotavenou. ;)

Váš Felix



HOUPITY, HOU

26. září 2016 v 21:35 | Felix |  QMED NEMO
Já už někdy přímo a doslova cítím, jak visím "v" té oprátce (a houpu se v podzimním vánku) ze strachu, že určitě dostanu od šéfa tu infekční (určitě psychiatrickou) nemoc - bláznivé zaujetí pro všechno co pálí, píchá, štípe, kouše a kdoví co ještě. Pěstuje a zpracovává kopřivy a vyrábí z nich kdeco, chová včely a chodí k nim a šťourá do nich a pravidelně fasuje žihalda a k tomu ještě pěstuje kaktusy, teda vlastně spíš jenom aloe. :D

Ikdyž nejen on, my to schytáváme taky. Když mám třeba já to "štěstí" projít se šéfem "rajóny", tak určitě vím, že můj největší tělní orgán (tedy kůže) zase dostane kartáč! Mě už štípe i ten kopřivový prach, co se víří ve skladech. :(

A propos, s těmi včelami mu to letos docela dobře vyšlo, ikdyž jsou to taky pěkný bestie. Třeba nám šéf vykládal, jak koncem července jednomu jeho včelstvu jiné včelstvo ukradlo všechny zásoby medu a pylu. A řekne se pilný, jako včelka. To teda! Jedno včelstvo pilně robí, druhé včelstvo mu zas škodí, je to prostě jak s lidma...
V každém případě už moc nelítají, letní včely už skoro vymřely a ty zimní plánujou makat až po zimě - okolo nových vajíček a larviček. Tak, či tak, med byl letos naprosto luxusní a unikátní, panenský! Takže šéf definitivně rozhodnul o doplnění sortimentu v NemoShopu o dva druhy medových výrobků, ale máme zatím zakázáno říkat, co to bude... ;)

O kopřivách mluvit ani nebudu, o tom co s nimi zažívám už od letošního jara víte všichni už, myslím, dost. Ale jedno překvápko se přecejen chystá! :D :D :D

A aby nežárlily, tak letošní klony kaktusů, teda, vlastně aloí (šéf nemá rád, když jim říkáme kaktusy) jsme už přenesli z místa "A" do místa "B", to jest z venkovní květináčové množárny ke zděnému přístěnku. Rána prý už bývají chladná a prý se těm aloím blíží klidové období, tak prý aby se mu moc nenachladily. Nooo, za měsíc je ale stejně budeme přenášet znova z místa "B" do místa "C", čímž se rozumí "od" přístěnku "do" (dovnitř) přístěnku. Má jich nachystaných do NemoShopu pěknou řádku. Ale musím teda říct, že jsou fakt úplně hustě krásný a šťavnatý. Normálně se mi začínají i líbit. To bude asi ta výše popsaná infekce spojená s tím strachem a oprátkou. Ach, jo. :D

Váš Felix

P.S. Škoda, že v blogové redakci měli asi nějaké potíže, tak jsem se těšil na nové téma týdne.




MŮJ A NEMŮJ, SVŮJ A NESVŮJ

20. září 2016 v 12:28 | Felix |  NEMOFIT.CZ
Můj pondělník a v úterý. Stydím se!!! :(

Dřív, stojíce před zrcadlem, někdy při jízdě MHD, nebo, když jsem koukal ven z okénka letadla, někdy když jsem jel delší trať vlakem a jindy když už jsem ležel a usínal, nebo naopak, když pil ranní čaj nebo kávu, lezly ty úvahy protivně do mozkových závitů.
Připadne mi, vzhledem k mé práci, že jednou jsem ten a jindy onen, podle toho, s kým zrovna něco řeším, dělám. A tak snad stovky všech těch osobností vytvářejí tu mojí? Určitě. Tak se ani neptám, kdo jsem, protože to vím naprosto přesně. Jsem Felix, můj a nemůj a svůj a nesvůj, se všemi klady a zápory pozemského, lidského života, řízený vlastní myslí, ovlivněný ale všemi okolo. Teda, čert ví, třeba za pár desítek let mi to bude připadat jinak, ale teď vím zcela a úplně, že pozemský, lidský život mě baví se všemi jeho naturalistickými výjevy dobrými i zlými! ;)

Jinak počasí supr, chladno a vlhko, den krátký. Jako na jaře. Kopřivy rostou. Krom toho úspěšná sezóza za námi a ještě před námi :D

A jelikož úspěchy nás potkávají dnes a denně, a každý den se i sám o sobě cítím lépe a lépe, zdravější a zdravější, krásnější a krásnější, tak se nám povedla dokončit startovací internetová verze www.nemofit.cz pro náš projekt FIT & BEAUTY. Sice to ještě není na soutěž o nejlepší web, ale je tam vše důležité a samozřejmě neustrneme na současné podobě... :)

Rodí se ke všemu druhá řada našich (a jen našich) FITČAJŮ - NEW ENGINE, kde najdete Fitčaj pro 8. den, minibreak ranní a odpolední a jednu lahůdku - spešl mix pro pracovní den. Určitě stojí za vyzkoušení! :)

S kvapem se blížícím podzimem podzim, světlo světa spatří rovněž náš první produktový minikatalog a makáme i na shopu, šéf nám dýchá za krk :
Na náš minikatalog se těšíme, ikdyž práce je kolem toho na pos--ní. No, doufám, že vás potěší taky, když se vám někdy dostane do rukou. ;)

Vás Felix



"A BIG NETTLE SLAP"

12. září 2016 v 20:21 | Felix |  AGRONEMO.CZ
Před pár dny se opět šéfovi podařilo mě rozesmát. Vzpomněl jsem si na film "Strážci galaxie". Extrém parta, která se pouštěla do NEJ šíleností. A vždycky jim to vyšlo.

Zpravidla poklidné dění ve firmě bylo za poslední týden narušeno slunečným počasím a úspěšnými počiny na poli dodavatelském, produkčním i zákaznickém.

Započalo se další kolo sklizně naší speciální rostliny, píchavého miláška, kopřivy. Tentokrát nás šéf zaškolil na sklizeň jen vybraných kousků. Suší se naplno. A už teď mě přímo děsí představa, co se s těmi vybranými kousky bude dít dál, protože už ta samotná výběrová sklizeň je v tom hicu posledních dní "pěkná pakárna". Navíc, když si někdo (třeba Felix...) nevezme s sebou ani kapku pití, jen jedno jablko. Ještěže příští sezónu už budeme řádně mechanizovaní... :D

Kromě toho plaší šéf s rozjetím sériové výroby našich FITČAJŮ, pronajal i další plochy pro pěstování. Kdo to asi bude všecko letos chystat na příští sklizeň, he?) :@ A zajišťuje techniku na příští sezónu (slávabohu).

No, a aby toho nebylo málo, tak jsem byl donucen v předtermínu odevzdat grafické návrhy pro "dokončení konsolidace korporátního designu projetku NEMO". Ještěže jsem je měl připravené už od minulého týdne! :D A to raději ani nemluvím o tom, že když se kdokoliv z nás jen zeptá na NEMOSHOP, tak šéfovi šediví bradka, protože ho chce mít do konce roku v plném provozu a musí teď dát přednost výrobě. Je přece pořád ještě (zatracená) sezóna. Ikdyž to je z jedné stránky dobře. Čím víc se sklidí a vyrobí, tím víc si budeme moct troufnout na další zákazníky a to nejen z Česka (Pšššt!). :)

No, a protože známe strategickou vizi našeho velitele, tedy být největším zpracovatelem, producentem a prodejcem (toho, co děláme) na světě, bojíme se asi všichni do jednoho, že se naše milovaná a nenáviděná, píchavá, zelená potvora stane strážcem celé naší doby (viz obr.). Amen (překl. "staň se").

Hezké pondělí a celý týden! :)

Váš Felix



JÁ, NA FACKU (NEBO NA PĚST?)

5. září 2016 v 22:11 | Felix |  HNOJITKONEMO.CZ
Dává to smysl? Obklopen denně pozemskými bytostmi, jejich uvolněnými, nebo vycítěnými neuvolněnými emocemi, jejich prací, jejich city, jejich přirozeností, jejich životy. Od každého z těch všech něco získávám a něco si zase oni berou ze mě.

Jak to mám, krucinál, udělat? S "Frantou" vycházím, s "Pepou" taky. "Franta" s "Pepou" vůbec a nastává to úžasné, morální dilema ke zblití. Jak mě vůbec může kterýkoliv z nich nutit, abych s tím druhým zrušil veškeré komunikační frekvence, jelikož ten první s ním rovněž žádnou komunikační frekvenci nesdílí a sdílet (momentálně a až do odvolání) nehodlá?

Ach, jo :( Kdyby mě prezident jmenoval generálem, tak bych je donutil, aby se sžili ;) :D Ale takhle?

Cestou v MHD, která trvá několik desítek minut, mi běhá hlavou kdovíco.
Fajn! Přednost nemůžu dát ani jednomu z nich. Takže dát vale oběma?
OK. I kdyby. A dál? Nestane se to za pár měsíců znovu a v bledě modrém?
Tak jinak. Oni ať se třeba pozabíjí a já chci mít pořád stejně pohodový vztah s jedním i s druhým?
Taky blbost. Když si ublíží (fyzicky nebo duševně, to je jedno), stejně nebudu mít ani jednoho z nich, protože část viny, o tom žádná, padne na mou hlavu.
To ale padá i tak. Jen proto, že je člověk zná oba a necítí racionální důvod upřednostňovat jednoho před druhým.
A pak nemějte strach z vlastních myšlenek...

Asi budu muset zkusit tu asertivní metodu z práce, co nám vtlouká do palic šéf. Teda, pokud to nedopadne jako ve Hvězdných válkách, kdy chtěl rytíř jedi použít sílu na toho modrého poletujícího prasoplaza, u kterého byl Anakin v otroctví... Nakonec stejně musel rytíř zaplatit a stejně mohl koupit jen Anakina bez jeho matky a kam to vedlo dál už víte. :D
No, a pak nemějte strach z vlastních myšlenek podruhé...

Štístko, že v naší malé firmě v týmu takové posedlosti řešit nemusíme, jedem sehraně, náš generál nám nedovolí, abychom se neměli rádi a když k nám plánuje někoho přidat, tak musí mít jistotu, že z něho bude "člen rodiny".

Mimochodem, pomalu, vlastně už spíš pádivě, se připravujeme na maraton s podzimním dokrmováním rostlinných, parapetových miláčků našich zákazníků.
Ptají se kdy, čeho, kolik a jak, vždycky říkám, že máme všechno na našich stránkách webových a facebookových. Ale, ehm, mezi námi, bude to potřebovat trošku do jara updatovat, když máme být zase o rok lepší. No, ne? :)

Váš Felix



Kam dál